Hlavní obsah

Retro Víkend: Ozzy Osbourne a Hendrixův Cry of Love

Novinky, Stanislav Dvořák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pátý RETRO VÍKEND věnujeme čtyřicátému výročí natočení vynikající desky Master of Reality od Black Sabbath. Ve stejné době dosáhl titulu Zlatá deska Hendrixův Cry of Love.

Foto: Profimedia.cz

Ozzy Osbourne

Článek

RETRO VÍKEND má nové stránky na Facebooku. Najdete tam Encyklopedii retro hvězd a můžete také navrhovat obsah příštích dílů a sami přispívat. Stačí se přihlásit na Facebook a napsat do vyhledávacího okénka Retro Víkend. Registrace zabere jen minutu a osobní údaje lze přeskočit.

Před 40 lety

Na začátku dubna 1971 dokončili Black Sabbath s Ozzy Osbournem za mikrofonem natáčení alba Master of Reality, což je „kultovka“ jako hrom. Už v létě 1971 vypustili Mastera na pulty obchodů a byl to velký úspěch. Deska se dobře umístila v amerických i evropských hitparádách, během pár týdnů byla zlatá a později platinová.

Kdo někdy slyšel úvodní Sweet Leaf se známým kuřáckým chrchláním na začátku, na Master of Reality nezapomene. Ten riff hraničí s genialitou stejně jako následující After Forever. A samozřejmě i Children of the Grave - tak děsivě šílenou atmosféru má jen málokterá metalová skladba a není divu, že se v té době o Black Sababath začalo říkat, že jsou satanisté. I když to není pravda, těžko se křesťanům divit, že tuhle hudbu prostě nevydýchali. Kdyby měl satan iPod, určitě by si dal Children of the Grave na první místo v playlistu.

Některé internetové servery zmiňují, že dobové recenze kupodivu nebyly úplně nadšené. Třeba Rolling Stone prý uvedl, že je to „jednoduché, repetitivní a kostrbaté“, čímž ovšem přesně vystihl, proč jsou Black Sabbath tak unikátní. Právě ona repetitivnost a divná pomalá kostrbatost syrových raných alb má pro hodně lidí až hypnotickou přitažlivost. Je na nich dobře slyšet, že je točili rychle, naživo, na první dobrou a zřejmě byli strašně zfetovaní (Ozzy mluvil o kufru plném kokainu, který jim tehdy přinesli do studia). Dodnes to zní skvěle.

Na konci března 1971 byla deska Jimiho Hendrixe The Cry of Love vyhlášena zlatou. Kytarový bůh už se to ale nedozvěděl, byl mrtvý.

Cry of Love patří k hodně kvalitním albům, ale dnes není v obecném povědomí tak pevně ukotveno jako Hendrixovy starší věci. Obsahuje třeba hity Freedom, Drifting a Ezy Ryder.

Nedlouho předtím, v roce 1970, vyšel živák Band of Gypsys natočený s Billy Coxem a Buddy Milesem - poslední deska, kterou můžeme považovat za regulérní Hendrixovu, protože nad ní ještě měl dohled. Zemřel 18. září 1970 v Londýně, zřejmě udušen zvratky po konzumaci alkoholu a prášků na spaní.

Jimi Hendrix je podle mnohých kritiků a muzikantů ne jeden z nejlepších, ale nejlepší kytarista všech dob. Za svůj vzor ho označily desítky zahraničních hvězd a také český kytarový virtuóz Michal Pavlíček.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám