Předpoklad vyšel, přijeli diváci z celé republiky, ale styl hudby této dvojice se pro obrovský prostor nehodil. I tak byl téměř tříhodinový koncert s přestávkou i díky výbornému ozvučení sálu zážitkem, jenž byl ale velice vzdálený běžnému jazzu či jazzrocku, který oba hrávali před desítkami let.

Spojení Coreova klavíru a Burtonova vibrafonu v podání obou „starších pánů“ (70 a 68 let) se spíše podobalo koncertu soudobé vážné hudby s vysoce sofistikovanou souhrou, kde zaujaly hlavně známé standardy (Fiesta, Bud Powell či Eleonor Rigby).

Škoda že nebyla na pódiu instalována promítací plátna, kde by publikum mohlo sledovat třeba z dálky detaily jejich hry. Večer měl trochu akademický až chladný průběh, pouze s jedním přídavkem, a diváci se nedočkali ani Coreovy vibrafonické vložky.