Absolvovali jste se skupinou Kryštof koncerty v divadlech, ve vysokoškolských aulách a nyní vás čekají kina. Je ještě v arzenálu vašich nápadů dost míst na případná další zajímavá turné?

Určitě by se ještě něco našlo. Ty scény, které jste vyjmenoval, se nabízejí kvůli zázemí, uspořádání sezení pro diváky a dalším věcem, které jsou pro koncerty důležité. Myslím si, že budeme mít dost času popřemýšlet o tom, kde bychom se ještě mohli objevit. Po létě nás totiž čeká roční pauza a pak bychom se chtěli zase vrátit do hal. Takže na přemýšlení máme dva tři roky.

Snil jste někdy o nějakém zvláštním místě, na kterém byste si vy osobně rád zahrál a zazpíval?

Mě by určitě bavily staré amfiteátry v takovém tom klasickém divadelním stylu. Ty se ale u nás moc nenacházejí, museli bychom jet hrát do Řecka. Jsem přesvědčen, že je tam ke koncertům využívají.

Na vašich vystoupeních v kinech budou diváci sedět. Nemáte po zkušenostech z divadel pocit, že je to škoda? Nechybí vám jako kapele pohyb a tanec publika?

Těžko říct. Spousta lidí nám říkala, že bude divné, když při našich koncertech v divadlech budou lidé sedět. Nakonec to divně nepůsobilo. V kinech bude navíc vjem diváků umocněn dokumentem, který během vystoupení poběží na plátně. Tvoří asi polovinu programu, navíc na všechny písničky, které budeme hrát, jsou připraveny speciální videoklipy. Až na dvě výjimky, u kterých jsme jako základ použili klipy, které jsme už natočili, jsou to všechno nové záběry. Vztahují se většinou k období, ve kterém daná písnička vznikla. Po celý více než dvouhodinový koncert se bude na plátně něco dít.

Co přesně bude tvořit ty dokumentární sekvence mezi písněmi?

Dokument má příběh, který jde od doby vzniku kapely až po turné k albu Jeviště. Každá sekvence má svůj vlastní děj. Je to vždy něco ze života skupiny Kryštof, k čemu se vyjadřujeme, buď v současnosti, nebo přímo v té době. Je to v podstatě takový časosběrný dokument doplněný o momentální pohled.

Proč skupina Kryštof po letní festivalové sezóně na rok skončí?

Koncertujeme v podstatě nepřetržitě deset let. Nikdy jsme neměli žádnou větší pauzu a myslíme si, že naše republika je už „překryštofovaná“. Aby lidé měli důvod na naše další koncerty přijít, musí si od nás trochu oddechnout. Chápeme to jako dobré rozhodnutí. My muzikanti si od sebe odpočineme, v mezičase budeme skládat nové písničky a nabírat síly pro další etapu existence. Bůh ví, jak dlouho bude trvat…

Bude to opravdu pauza jenom na rok?

Může se stát, že během plánovaného roku nové písně dohromady nedáme. V tom případě bychom ještě počkali, protože náš plán je vrátit se s novým albem.

Co budete během pauzy dělat vy osobně?

Nějaké plány mám, ačkoli nevím, jestli všechny dopadnou. Měl bych zkoušet novou inscenaci v Národním divadle v Praze, měl bych také zkoušet inscenaci v pražském Ungeltu. K divadelnímu zkoušení se vrátím po nějakých šesti letech. Naposledy jsem zkoušel pro představení Richard III. v Národním divadle. Spekuluje se také o tom, že se bude točit druhá série seriálu Znamení koně. To by mě také dost zaměstnalo.

Jaký ten seriál podle vás je?

Nemám na něj objektivní názor. Oslovil mě scénář, přijal jsem nabídku, během natáčení jsem se obával, jestli bude výsledek stejně dobrý jako scénář, no, a teď mohu říct, že těch asi osm dílů, které jsem už viděl, se mi líbilo. To se mi nestává často. Nevím jen, nakolik to osloví diváky. Nedá se to odhadnout.

Bylo těžké napsat pro seriál písničku Střepy?

Tvůrci mě oslovili, abych něco napsal, jelikož se jim líbilo spojení hudby Kryštof s filmem Bobule a seriálem Proč bychom se netopili. Měli určitou představu a já jim na to řekl, že jsem nikdy nepsal písničku přímo pro film nebo seriál, ale vždy jsem nabízel skladby, které už byly hotové. Střepy mají podobný příběh. S producentem Borisem Carloffem jsme napsali hudbu, já napsal text, písničku jsme nahráli a teprve pak jsme ji nabídli tvůrcům seriálu, jestli by se jim hodila.

Umíte jezdit na koni?

Před nějakými devíti lety jsem se to naučil kvůli roli ve filmu Jánošík. Ve Znamení koně mě ale jízda v sedle mine. Mrzí mě to, protože jsem se na to hrozně těšil. Má role je tam ale ve vztahu ke koním trošičku jiná.