Tomuto tématu je věnována putovní výstava Orientalismus – od Delacroixe ke Kandinskému, která začala loni v Bruselu, nyní je už týden k vidění v Mnichově a v létě bude mít svou poslední reprízu ve francouzské Marseille.

V mnichovské Kunsthalle HypoKulturstiftung najde divák to nejzajímavější z tvorby téměř stovky západoevropských orientalistů. Nejvíce je jich z Francie, kde zájem začal už tažením Napoleona do Egypta.

Malíře Delacroixe zaujali arabští šejkové lovící lvy v saharské poušti, jeho konkurent Ingrese maloval turecké lázně s otrokyněmi, mezi nimiž se objevují i sultánovy bílé favoritky, a slavný akademik Gérôme zobrazoval příběhy z luxusních paláců, působící jako ilustrace ke kapitolám z knihy Washingtona Irvinga o Alhambře.

Vedle známých autorů tu jsou i pozapomenutí tvůrci, které výstava objevuje jako velikány evropské malby 19. století. Patří k nim Adolf von Meckel, Léon Belly, Ludwig Deutsch, Adolf Seel, Fabio Fabbi, Osman Hamdi Bey, Maurice Bompard nebo třeba José Villegas y Cordero.

Čermákův únos ženy z Hercegoviny

Překvapením je pražský rodák Jaroslav Čermák, který má v kolekci obraz, zachycující brutální únos křesťanské ženy z Hercegoviny. Dílo barokní velikosti zapůjčilo na výstavu Dahesh Museum of Art z New Yorku. Kdysi za něj Čermák dostal ve Francii zlatou medaili, čili jakéhosi malířského Oscara 19. století.

Sláva ale pominula a umělce dnes znají hlavně Češi, i když nedosahuje popularity Mánesa či Alše. Mnichovská výstava je však jeho opětovným mezinárodním návratem na výsluní.

Čermákův Únos je zařazen do sekce, která se týká tématu bílých otrokyň v tureckých a arabských harémech. K dalším okruhům patří halucinace lidí pod vlivem opiátů, beduíni jako romantický symbol volnosti, muslimská „etnografie“ – čili zvyky, tradice, móda a náboženské obřady, dále arabská architektura paláců a mešit, karavany velbloudů v písečné bouři nebo prodavači perských koberců. Nechybějí ani malby kláštera sv. Kateřiny na Sinaji jako oázy původní Kristovy víry uprostřed arabského světa.

Okrajově je v Mnichově připomenut i zájem klasiků moderního umění o Orient: ve skromném výběru tu najdeme marocké motivy v díle Paula Klee z jeho pobytu v Tunisku nebo arabské osady s muži v turbanech od Wassily Kandinského, vzniklé jako inspirace ze severoafrické cesty.

Výstava, kterou doprovází katalog z produkce nakladatelství Hirmer, nabídne hodně zážitků každému, kdo má rád umění typu ilustrátora Zdeňka Buriana, kterého můžeme považovat za dědice orientalistů 19. století. Ostatně tato tradice zapustila hluboké kořeny: třeba autoři filmu Angelika a sultán nevycházeli z arabské reality doby baroka, ale všechny scény komponovali podle obrazů Jeana-Léona Gérômeho.

Obdobně kvalitní přehlídka, jaká je do 1. května v Mnichově, se naposledy uskutečnila v 80. letech v Londýně a ve Washingtonu, tehdy s názvem Orientalismus: od Delacroixe k Matissovi. Soudě podle dobového katalogu nabídla podobný výběr autorů. Jenže Anglie byla pro nás v roce 1984 hodně daleko.

Nyní je tato atrakce dostupná prakticky každému vážnému zájemci z Česka. Po dálnici je to pár hodin autem a parkování v centru bavorské metropole je levnější než v Praze. Stojí však za to vyčkat s návštěvou do dubna, kdy se tu 16. 4. otevírá v mnichovském Lenbachhausu další zajímavá výstava věnovaná zakladateli geometrické abstrakce Pietu Mondrianovi a holandské avantgardní skupině De-Stijl.