O vydání nového alba jste hovořili již před půldruhým rokem, na trhu se ale objevuje až dnes. V minulosti za taková zpoždění mohl především baskytarista Milan Špalek, jehož texty na sebe nechávaly dlouho čekat. Bylo to tak i tentokrát?

V podstatě ano. Už léta letoucí to máme v Kabátu tak, že Tomáš Krulich a já dáme nejdříve dohromady spoustu muziky. Milan je typ textaře, který potřebuje pracovat pod tlakem a musí se mu stanovit termíny. Pokud je nemá, nic nenapíše. Jako obvykle jsme na něj tedy začali v posledních měsících tlačit. On má naštěstí i tu vlastnost, že když mu teče do bot, píše nejlepší věci. V minulosti na poslední chvíli vznikly třeba texty k písničkám Malá dáma nebo Kdoví jestli. Letos to fungovalo stejně.

Jaký text na novém albu je ten poslední?

Poslední slovo, které z něho vypadlo, bylo „Faust“ pro písničku Projdu zdí. Stalo se to tři dny předtím, než jsme měli album odevzdat do výroby.

Jak čekání na texty snášíte vy, autoři hudby?

Vždycky si říkám, že se musím obrnit proti nervozitě, protože vím, že Milan takhle pracuje. Ono to ale nejde, a tak jsem nervózní. V září jsme ještě neměli ani jeden text, z toho jsem šedivěl.

Na vašem albu je i písnička Kávu si osladil. V závorce za názvem je pak připsáno „Pro Frantu“. Kdo je onen Franta?

Původně jsme měli na mysli Frantu Kotvu, kytaristu skupiny Žlutý pes, který před třemi lety zemřel. Můj nejlepší kamarád se také jmenoval Franta a bohužel už umřel také. Tato písnička je o lidech, kteří z tohoto života odešli. Na textu se mi líbí, že v něm Milan vedle sebe postavil slavné osobnosti a naše kamarády. Nahoře si jsou všichni rovni.

Je téma smrti jedno z těch, o kterých se v kapele bavíte?

Loňský a předloňský rok byl divný, zemřelo několik našich vrstevníků. Mrcha smrt už začala kosit v našich řadách, což nás samozřejmě nenechává klidné. Dnes třeba hrajeme v Teplicích na vzpomínkové akci na bubeníka skupiny Fate Magazine Láďu Špeciána. Zemřel loni, bylo mu devětatřicet let a my přišli o dalšího kamaráda. Ve dvaceti člověk tyhle věci neřeší, v našem věku už ano.

Jak moc si hlídáte, abyste se v hudebních nápadech neopakovali?

Kabát má svůj styl a fanoušci naši písničku poznají po několika taktech. AC/DC hrají třicet let a poznáte je. Rolling Stones hrají ještě déle a poznáte je také. Osobně jsem rád, že máme charakteristický zvuk. Beru to jako přednost. Přitom se samozřejmě může stát, že se některé motivy trochu podobají těm, které už byly v některých našich starších písničkách.

Na albu jsou skladby Peří, prach a broky a Schody, které jste napsali pro film F. A. Brabce V peřinách. Jak se rockerům skládají písničky k filmu?

Měl jsem připravených několik skladeb a neřešil jsem, kam přijdou. Původně byly samozřejmě pro naši desku. Jednou mi ale režisér F. A. Brabec poslal scénář k hudební pohádce V peřinách, který se mi docela líbil. Nabídl jsem mu dvě písničky a on je vzal. Brabec je náš kamarád. Je to rocker, rozumíme si.

V minulosti s námi navíc natočil klipy k písničkám Malá dáma a Burlaci. Ty dvě skladby jsem měl hotové déle, ale jejich konečné aranžmá jsem přizpůsobil náladě, která na mě dýchla ze scénáře. Milan Špalek pak napsal texty přímo na danou scénu, což dělal poprvé v životě. Na naši desku jsme ty dvě písničky dali proto, že jsou univerzální a lze si je poslechnout i bez toho, aby člověk viděl film. Jeho premiéra bude 1. března 2011.

Jak vznikl název alba Banditi di Praga?

Milan Špalek ho měl vymyšlený už delší dobu. Je to slovní hříčka a současně též jméno pro fiktivní kapelu. Tak se také prezentujeme. Když se navíc člověk podívá kolem sebe, má ten název širší rozměr a hlavně platnost.

Vyjedete na turné?

Po mnoha letech se vypravíme na zimní stadióny. Mělo by to být v březnu až dubnu. A v létě bychom chtěli hrát na festivalech. V roce 2011 prostě chceme hodně hrát.