Článek
Relikviář sv. Maura byl vyroben neznámými zlatníky v dolním Porýní z pozlaceného stříbra, pozlacené mědi a je ozdoben reliéfy, mnoha soškami a drahými kameny. Na Hradě bude vystaven v sousedství kopií českých korunovačních klenotů, takže návštěvníci zhlédnou zároveň dva největší poklady zlatnictví v Čechách.
Relikviář do Prahy zapůjčil Národní památkový ústav z hradu a zámku Bečov, kde je trvale vystaven. Dílo bylo vytvořeno pro opatství ve Florennes a v 19. století ho zakoupil šlechtický rod Beaufortů, který ho převezl do západních Čech. Majetek Beaufortů byl státem zkonfiskován na základě Benešových dekretů.
Relikviář svatého Maura je umístěn ve skleněné bezpečnostní schránce v prostorách bývalé modré jídelny zámku Bečov.
JUDr. František Maryška vedl tým kriminalistů hledajících relikviář a byl první, kdo ho pod prkennou podlahou spatřil.
Zámek Bečov chystá na pátek 5. listopadu a neděli 7. listopadu bohatý program věnovaný 25. výročí znovuobjevení relikviáře.
V gotické kapli, kde byl relikviář ukryt, probíhá rekonstrukce, prostory zatím nejsou přístupné.
Historie relikviáře svatého Maura
Svatý Maur, pro jehož ostatky byl vytvořen relikviář nalezený v Bečově, byl kdysi v raném středověku knězem ve francouzské Remeši. Jeho postava je poměrně záhadná a dodnes ani nevíme, zda žil v 1. nebo až ve 3. století. Jisté je jen to, že sehrál významnou roli v evangelizaci města, pokřtil mnohé jeho obyvatele, podporoval pronásledované křesťany a sám se svými věrnými Apolinářem a Timotejem zemřel mučednickou smrtí.
Remeš měla obrovský význam, protože ve zdejší katedrále se pravidelně konaly korunovace francouzských králů. Zdejší biskup a kanovníci se proto snažili o co největší propagaci svého města a diecéze. Proto velmi ochotně části relikvií svých světců věnovali jako dary na další místa. Díky tomu se i ostatky sv. Maura a jeho druhů dostaly do benediktinského opatství sv. Jana Křtitele ve Florennes na území dnešní Belgie.
Někdy v první čtvrtině 13. století se opat z Florennes rozhodl, že pro ostatky sv. Maura pořídí nový luxusní relikviář v podobě bohatě zdobeného domečku či sarkofágu. Dílo bylo vytvořeno neznámými zlatníky v dolním Porýní a výsledek jejich práce je mimořádná umělecká památka, nikoli však zcela ojedinělá.
Tři další velmi podobné relikviáře ze stejné doby lze najít v Německu. Dva v Cáchách, kde jsou uloženy ostatky císaře Karla Velikého a údajný šat Panny Marie. A také v Kolíně nad Rýnem, kde slouží jako schránka pro relikvie tří králů, kteří se kdysi přišli poklonit malému Ježíškovi. Už ve své době šlo o umělecké poklady obrovské ceny.
Opatství ve Florennes bylo po francouzské revoluci v roce 1798 zrušeno, jeho majetek z větší části rozkraden a budovy zdevastovány. Jako ojedinělá vzácnost zůstal jen relikviář sv. Maura, který církev jako značně poškozený nabídla k prodeji. Koupil ho nakonec v roce 1838 Karl Alfréd Beaufort Spontin, který památku nechal nákladně opravit.
V roce 1888 byl relikviář zapůjčen na výstavu do Bruselu a o rok později jej Beaufortové převezli na zámek v Bečově nad Teplou, kde měli svoje reprezentativní sídlo. Poslední z jejich rodu na Bečově byl Heinrich Maria Eugen, který kolaboroval s fašisty a před útěkem z Československa na konci 2. světové války ukryl relikviář sv. Maura do podlahy hradní kaple. Majetek Beaufortů byl státem zkonfiskován na základě Benešových dekretů.
Co to je relikviář?
Křesťanství od svého počátku přechovávalo nejrůznější památky na život Krista, Panny Marie a prvních apoštolů. Tyto „historické“ předměty, ať už byly autentické nebo nikoli, sloužily pro věřící jako historická připomínka biblických událostí a dávných legend. K tomu se záhy přidala úcta k těm, které církev prohlásila za svaté. Pozůstatky světic a světců, nejčastěji části jejich koster, byly považovány za nejvzácnější křesťanské poklady a jako tzv. ostatky, čili relikvie byly přechovávány ve speciálních schránkách, kterým se říkalo relikviáře.
Relikvie a relikviáře patřily k základnímu vybavení katedrál, kostelů a klášterů. Kněží je pravidelně vystavovali na oltářích, byly nošeny v průvodech a procesích, staly se často součástí středověkých a barokních ceremoniálů, ať světských nebo církevních, některé relikvie byly vozeny i na válečné výpravy, aby armáda byla pod ochranou světců, Krista a Panny Marie.