Ve čtvrtek a pátek oslavíte v pražském Divadle Archa svými koncerty třicet let existence. Věřili jste, že se takového výročí dočkáte?

Když jsme vznikali, nedovedl jsem si představit, že se dožiju vlastních třicátých narozenin, natož výročí kapely. Ale zvládli jsme obojí.

Hrát budete dva koncerty, z toho ten druhý bude speciální. Můžete ho přiblížit?

Druhý večer budeme hrát písně, které jsme nikdy nehráli. Nebo minimálně dlouho ne. Také na druhém z koncertů představíme vedlejší projekty členů kapely. V Praze to bude mimo jiné můj projekt Hitman’s Heel, na kterém pracuji s Daniellem de Picciottem. Blixa Bargeld tam bude mít svou experimentální řeč.

Vzpomínáte ještě, za jakých okolností kapela v Západním Berlíně vznikala?

Naše začátky i tehdejší životy se odehrávaly ve městě, které už neexistuje. S atmosférou dnešního Berlína se to pochopitelně nedá srovnávat, byl to ostrov.

Jak vaši kapelu ovlivnil převrat ve východní Evropě v roce 1989?

Řekl bych, že to byl důležitý moment pro zemi, nikoli pro naši kapelu. Věřím, že dějiny Einstürzende Neubauten nejsou jen kopií historie země. Rozpad SSSR nebyla naše zásluha.

Ale nějak vás to přece muselo ovlivnit.

Ocenili jsme třeba větší možnost cestovat. Ačkoli jsme i před tím hráli za železnou oponou, nebyla to úplná novinka. Je ale pravda, že když jsme měli poprvé hrát v Československu, lidé se na náš koncert svolávali tajně. Bohužel se nakonec nekonal. Cestou z Maďarska nám došel benzín. Náš řidič zastavil kolemjedoucí náklaďák, který mu dovolil přečerpat si palivo. Bohužel to ale byla nafta, takže se nám zadrhl motor a do Prahy jsme nedojeli.

Sledujete vývoj na světové industriální hudební scéně?

Musím objasnit, že za industriální považuji jen kapely z pozdních sedmdesátých let, jako byly například Throbbing Gristle a Cabaret Voltaire. Dnes se tak označují třeba Ministry nebo Nine Inch Nails, které mám sice rád, ale nepovažuji je za industriální. Dnes se ten termín užívá i pro heavy metal doplněný samply. V původním smyslu to znamenalo, že hudba je jen hluk a nemá lidi bavit, jen sdělovat. Proto bych i o naší hudbě mluvil spíš jako o baladách, nebo dokonce o soulu. Nemáme stejný postoj jako původní industriální tvůrci, my publikum bavíme rádi.

Které současné kapely vás zajímají, případně ovlivňují?

Takových je hodně. Hudba mladých tvůrců mě baví a rád ji poslouchám. Problém je, že ve chvíli, kdy dostanu podobnou otázku, mám v hlavě jako vymeteno. Vybavuje se mi jen čerstvá anglická kapela hrající folk rock, jmenuje se Mumford and Sons. Ta je skvělá. Abych vám ale přiblížil svůj hudební rozsah, musím zmínit, že si rád pustím ZZ Top nebo Beyoncé.