Článek
S nedávným natáčením filmu Mission: Impossible 4 a s přítomností jeho hvězdy Toma Cruise v Praze se hodně psalo o tom, že hollywoodské filmaře vrací do Česka Program podpory filmového průmyslu neboli investiční pobídky pro filmaře. Co znamenají?
Jedním slovem konkurenceschopnost české kinematografie, respektive filmového průmyslu v rámci evropského trhu. Problematika podpory filmového průmyslu se totiž začala řešit zhruba před pěti lety, kdy investiční pobídky začaly v různých variantách zavádět sousední země a v České republice v důsledku toho poklesl o 70 procent objem zahraničních produkcí.
Bylo jasné, že bez pobídek, které zaručují producentům návratnost části utracených peněz, nebudeme pro zahraničí zajímaví. Navzdory tomu, že jsou tu v mnoha směrech ideální podmínky pro natáčení: špičkoví pracovníci ve štábech, atraktivní místa k natáčení, velmi dobré zázemí.
Proč tedy trvala diskuse o zavedení pobídek pět let?
Bylo to krkolomné období, měnily se vlády a nebylo ani dost politické vůle. Za úřednické vlády se díky konkrétním propočtům potvrdilo, že podpora filmového průmyslu přinese do ekonomiky země spousty peněz, a začalo se jednat věcně. Za rok však nebylo časově možné připravit zákon, takže zůstalo u programu, který schválila vláda a po pěti měsících notifikovala Evropská unie. Mimochodem těch pět měsíců je nádhera, v Belgii čekali dva roky.
V čem všem je natáčení zahraničních filmů pro Českou republiku tak zajímavé?
Přináší peníze, které tu zahraniční produkce utratí, a zaměstnává české lidi, a to zdaleka ne jen ve filmovém odvětví. Při natáčení se spotřebuje spousta energie, pohonných hmot, do historických filmů se vyrábí nábytek a třeba do seriálu Borgiové se nově šijí šaty pro celý dvůr. Přináší to zkrátka zaměstnanost a zakázky do spousty oborů.
Při dvacetiprocentní návratnosti prostředků to pak znamená, že třeba jeden film s Tomem Cruisem přinesl za dvacet natáčecích dnů do české ekonomiky 350 miliónů a vrátili jsme jim 57 miliónů. To je přece nádhera. Nemluvě o tom, že v době natáčení vyšly po světě doslova tisíce článků o tom, kde hollywoodská hvězda natáčí – což je pro Prahu a Českou republiku velká reklama zadarmo.
Nejde ale jen o utracené peníze, mluvila jste o konkurenceschopnosti. Co to znamená?
Pobídky, respektive program je nastaven tak, že kromě lákání mezinárodních projektů vytvářejí podmínky i pro vstup českých producentů do evropského prostředí. Navzájem si nabízíme koprodukce, vracíme si peníze a tím se stáváme součástí evropské kinematografie. Tudy vede i cesta na festivaly a k prodejům do zahraničí.
Platí pobídky i pro české filmaře?
Samozřejmě platí. Musí mít v rozpočtu nejméně 15 miliónů korun uznatelných nákladů, aby se prostředky, které jsou součástí státního rozpočtu (letos je to 250 miliónů), nerozmělnily na drobné projekty. Dále musí projít kulturním testem, kdy je posuzuje pětičlenná komise. Kromě toho zadáváme posudky nezávislým dramaturgům, kteří o sobě navzájem nevědí. Ze všech těchto posouzení pak vyjde rozhodnutí – a je pravda, že ne každý film kulturní test splní. Jde přitom o kulturu v komplexním smyslu slova – nikoliv o umělecké požadavky.
Zmínila jste se o uznatelných nákladech, což je sice málo libozvučné, ale nejspíš velmi důležité slovo. Které náklady to jsou?
Stručně řečeno: nákup českých služeb a zboží, které je potřeba k výrobě filmu, například když je potřeba koupit auto, které vybouchne a shoří, je to uznatelný náklad, protože to bylo nutné pro film. Když si koupí auto producent, aby v něm jezdil, tak ne. Je i řada dalších věcí, které před vyplacením částky kontrolujeme – například to, aby lidé, kteří na filmu pracovali, dostali řádně zaplaceno. Celý proces lze tedy shrnout do posloupnosti: předložíš projekt, utratíš peníze, všechno řádně zaplatíš – a pak dostaneš 20 procent zpátky.
Jak se program ujal?
Spustili jsme ho 21. června a k polovině září bylo evidováno 18 projektů a jejich uznatelných nákladů. Jedenáct z nich by se tu bez pobídek nenatočilo.
Program má ale ze státního rozpočtu danou sumu, která nemusí být každý rok stejná. Co když je v daném roce vyčerpaná a přijde další žadatel?
Pak zbývá žádat v příštím roce. Víme samozřejmě, že program není úplně dokonalý, víme o námitkách, že je nesystémový. Jenže v situaci, kdy 11 států v EU pobídky používá, bylo by velmi nesystémové je nezavést, připravovat se o peníze a český film o konkurenceschopnost. Na příští rok je domluveno, že budou, ministr kultury se tomu hodně věnoval. A máme v legislativním plánu předložit tolik očekávaný zákon o kinematografii, který by měl přinést systémové řešení do celého oboru.