Mladá americká zpěvačka Janelle Monae oplývá nespoutanou fantazií, skonem k bombastičnosti, sebevědomím a hlavně odvahou kašlat na pravidla popu. Před dvěma lety zaujala kritiky svým EP Metropolis, o němž se veřejnost moc nedozvěděla. Bylo inspirováno předválečným sci-fi filmem Fritze Langa a tato inspirace se přenesla i na její první oficiální LP Archandroid.

Tahle deska stojí mimo kategorie. Chce-li, dotkne se trip-hopu, romantických klavírních balad, psychedelického soulu, folku i rockových kytar, které do toho nějakým nepochopitelným způsobem dokonale zapadají.

Navíc jde o konceptuální album se složitým sci-fi příběhem, které trvá sedmdesát minut, což je v dnešní povrchní době sebevražda. Stejně ho ale doposloucháte dokonce. Dáte-li mu šanci, poměrně rychle vtáhne do světa vypjatých emocí, náhlých zvratů v rytmu a žánru a chytlavých nápadů.

Každý track je plný odkazů na historii americké muziky. Někde pomrkává na mladého Michaela Jacksona (vesele hýřící Off the Wall), jinde je punkově ukřičená nebo zase hipícky zasněná jako Mamas Papas. Celé to uzavře staromódně bigbandovou BaBopBye Ya, která se nečekaně rozpustí ve smršti samplů.

Janelle Monae si nechala ukázat cestu od Eryky Badu, Gnarls Barkley a OutKast a dotáhla to zase o kousek dál. Kdyby to samé udělal někdo jiný, následoval byl velmi pravděpodobně výsměch, ale Janelle kandiduje na jednu z desek roku. Kladné recenze sbírá v USA i v Británii (většinou pět hvězdiček z pěti, případně 80 až 90%). Archandroid je zkrátka opulentní hostinou pro fajnšmekry.

Celkové hodnocení: 90 % 

 

Audio