Přitom Piresovou jsme uviděli až v jejích šestašedesáti letech, před ukončením kariéry, které plánuje na příští rok. Její chopinovský recitál byl mistrovskou ukázkou subtilnosti podání spojeného s emotivností, o vrozené bravuře nemluvě.

A to byla údajně handicapována nenahlášeným zraněním prstu, což ji přinutilo změnit trochu původní program, takže v první části hrála „jen“ jednotlivé věty z nokturen. Ve druhé došlo na mazurky a na dvě dueta (Liszt a Chopin) s ruským cellistou Pavlem Gomziakovem, který určitě nezklamal, i když ne vždy byl intonačně jistý. Nadšené publikum vyslechlo ještě přídavek - Chopinovu etudu v Glazunovově transkripci pro klavír a violoncello.

Pondělní večer patřil salcburskému původně sourozeneckému smyčcovému kvartetu Hagen. V současnosti již ale part druhých houslí hraje Rainer Schmidt, který do původní rodiny nepatří. Jejich jemný témbr a spontánnost jsme nejvíce ocenili v Šostakovičovi (č.14 Fis dur) a závěrečném Griegovi (g moll).
Dvořákův „Americký“ kvartet (č. 12 F dur) měl ve druhé větě malé intonační problémy, ale vše vynahradil přidávaný Janáček, věta z Listů důvěrných.