Měla ostych vůči ušlechtilým sochařských materiálům, jako je mramor nebo bronz. Svoje sochy naopak tvořila z vyhozených věcí a odpadků, ze starých smaltovaných plechů svařovala originální objekty, častokrát kovové prvky spojovala se sádrou. Skrytá krása věcí, které už dosloužily, ji celý život fascinovala.

Janoušková byla originální umělkyní, kterou lze těžko zaškatulkovat do některého vyhraněného moderního stylu. Její občasné zařazení mezi pop-art či novou figuraci není nejpřesnější a necharakterizuje její výtvarné úsilí plné osobitého humoru.

Moderní velkoměstskou civilizaci neoslavovala a nelákala ji reklama či svět velkých hvězd. Jejím inspiračním polem byly městské skládky a sběrny odpadu a svátečním dnem v jejím životě se staly tzv. železné neděle, kdy se lidé na jaře zbavovali nepotřebných předmětů z domácností, jejichž poezii dokázala Janouškova objevit a v umělecké podobě je vrátit zpět do života moderní civilizace.

Samostatně vystavovala od roku 1960, ve stejném roce se stala spoluzakladatelkou dnes už legendární umělecké skupiny UB12. Jejím manželem byl výborný sochař Vladimír Janoušek, který zemřel před čtvrt stoletím.

Na jaře 2004 vznikla Nadace Věry a Vladimíra Janouškových (s majetkem přesahujícím šest miliónů korun) k propagaci a ochraně díla obou výtvarníků.