Článek
Kořeny spirituálů, jazzu a world music nemusíme jen folkloristicky uctívat, lze na nich stavět i novou hudbu, uvědomily si dámy z Yellow Sisters stejně jako kdysi slavný Bobby McFerrin. Když na desce ojediněle dospějí až k hranici moderního soul-jazzu nebo reggae (část kapely evidentně k tomuto žánru tíhne, zatímco druhá část by ráda více ethno), nezaleknou se, jen tolik nešlapou na plyn, aby nenarušily celkovou atmosféru desky. Ta má být tajemná, africká. Když v úvodní písni zpívají, že mají černou duši, lze jim to věřit.
Yellow Sisters se nebojí experimentovat s rytmem a melodickými zvraty, stejně se tu ale najdou věci s vyloženě popovým potenciálem. Nedělají world music, dělají svobodnou hudbu tak, jak se jim líbí. Bez komerčního tlaku a na druhé straně bez purismu, který káže, co je a co už není dost afro.
Deska jde v experimentech přesně tak daleko, aby nenudila a byla současně přiměřeně chytlavá. Roztomilý mcferrinismus počesku se pojí s křehkostí balad jako od Stevieho Wondera či Donnyho Hathawaye. A Cappela přístup musely dámy logicky začít pociťovat jako omezující a občas přidaly perkuse, basu, kytaru nebo klávesy. Při pozorném poslechu si možná všimnete, že na Tubab Woman hostuje i Ondřej Ruml, Markéta Foukalová nebo vynikající reggae zpěvák King Kalabash.