S Kolářem se seznámila v polovině 40. let ve Zlíně, v roce 1949 se vzali a dlouhá léta spolupracovali a vytvářeli i společná díla. Společně odešli také do Francie, poté, co Kolář podepsal Chartu 77.

Od poloviny 50. let se Kolářová zabývala fotografií, zaujala ji městská periferie a poetika podobná umělcům Skupiny 42. Osudem se jí stalo zejména fotografování. Na tomto oboru ji zajímalo především experimentování.

Čarovala se světlem

Zkoušela čarovat se světlem přímo na pohybující se fotodesce, nasvěcovala negativy bez použití optiky fotoaparátu, vytvářela tzv. konkrétní negativy otiskováním předmětů do parafínu. Současně pracovala i s tradičními možnostmi fotografování.

Zajímaly ji i nejrůznější druhy koláže a materiálové asambláže, patřila k průkopníkům českého neokonstruktivismu a minimalismu. Sama byla velice skromná a stála programově ve stínu muže. Tvrdila o sobě, že by se jako výtvarnice nikdy neuživila, protože prý nebyla dost průbojná.

Celá její tvorba vznikla jakoby na okraji, ale pro odborníky byla vždy zjevením. Kolářovou obdivovali i takoví velikáni, jako byl třeba francouzský teoretik nové figurace Pierre Restany.