Potřikrát se kvůli této osudové chvíli dostala před soud. Poprvé ještě v okupované zemi, protože tvrdila, že parašutisty pořádně neviděla. Gestapo nevěřilo a hlídalo ji natolik, až se za pomoc lidem vězněným v Praze-Pankráci dostala do Malé pevnosti v Terezíně.

Nic nepomohl vztah k nacistickému řediteli věznice Paulu Soppovi. Naopak jí přitížil po válce, kdy zase nestačila pomoc poskytovaná Bořku-Dohalskému nebo odbojové skupině Mirko Očadlíka, tehdy už ředitele rozhlasu. Byla osvobozena. V roce 1948 se proces obnovil a dostala osm let.

Otázky při kompromisu se zlem

Příběh této nešťastné ženy, manželky vězeňského lékaře MUDr. Navary, je sám velmi silný. V Lustigově podání se stává i „kauzou“ právníka Jana Nováka, který jí jako advokát stál potřikrát po boku.

Autor se snaží vykreslit portrét ženy kladoucí si otázky, kam až člověk může zajít při kompromisu se „zlem“. Ale on se ptá dál. Ukazují pomyslné váhy stejnou výchylku v případě lékaře nebo advokáta? Jakou podobu má nebo by měla mít spravedlnost? S konkrétním prostředím vznikl pozoruhodný portrét válečných i poválečných chvil.

Hodnocení: 85 %