V pražském národním divadle měla premiéru inscenace Čaj u pana senátora

Dramaturgie ND se pokusila z komedie o tom, jak se nepříliš bystrý obchodník s rakvemi Baltazar Slíva vyšplhá za pomoci ambiciózní choti až na místo senátora, vytěžit paralely se současnou politickou scénou, což se jí v kontextu domácího politického marasmu celkem daří.

Není divu, že publikum druhé premiéry ocenilo repliku „Hlavní zásadou naší strany je každému na světě všechno přislíbit!“ vřelým potleskem na otevřené scéně.

V uvedení Stodolovy politické satiry nelze nevidět paralelu s inscenací „předvolení grotesky“ Václava Štecha David a Goliáš aneb Pepička to zařídí, která se až do loňského prosince úspěšně hrála na scéně Stavovského divadla: stejná dramaturgická motivace, stejný režisér, takřka totožné herecké obsazení.

I v tomto případě padají zásluhy o oživení problematického textu zcela na hlavu režiséra Ladislava Smočka, který umí s herci vypracovat precizní žánrové charakteristiky a za pomoci úpravy textu pointovat situace do příjemné ironické nadsázky.

Tentokrát ale měl těžší práci, protože Stodolův text zaostává za Štechovou komedií o několik délek. Řídké dialogy drží výkony herců, zvláště pak Františka Němce (roztomile naivní Slíva) a Aloise Švehlíka (razantně silácký řezník-poslanec Sekera).

Druhá polovina večera skýtá vděčnou hereckou příležitost Václavu Postráneckému v roli ruského emigranta Lopuškina, profesora dobrých mravů a společenské konverzace, který se blýskne v rychlokvašeném kurzu pro parvenuovské politiky a jejich manželky, ale to je tak všechno.

Ostatní protagonisté vystačí vesměs s osvědčenými šablonami, jež mnozí nabídli už ve Štechově komedii. Čaj u pana senátora diváky sice pobaví, ale nelze si nevšimnout, že je to nápoj vůně poněkud vybledlé.

Celkové hodnocení: 60 %