Deset let poté Moodysson v Berlíně soutěžil s filmem Mamut, který nyní přichází do českých kin.

Mamut je velmi luxusní a v běžné obchodní síti nemravně drahé plnicí pero. Za jistých okolností však může mít cenu jen pár nepatrných dolarů. Taková je osa, po které se nese film o rodičích a dětech, o globalizaci a dalších symptomech současného světa včetně ekologie.

I love you zní zpočátku nepřetržitě

Začínáme v New Yorku, v bytě, který na první pohled vypovídá o tom, že rodina, která ho obývá, stojí na žebříčku hmotného zabezpečení víc než dobře: Leo je tvůrce webových stránek a počítačových her, Ellen pracuje jako špičková lékařka na traumatologii. Milují se navzájem a oba společně pak svou sedmiletou dcerku: I love you zní prvními minutami filmu takřka nepřetržitě. Je totiž ráno a všichni se postupně loučí: otec se chystá na služební cestu, matka do nemocnice a malá Jackie má před sebou další hezký den – ovšemže nikoliv s nimi, ale se svou filipínskou chůvou.

Vzápětí se přeneseme na Filipíny za dvěma kluky, kterým zoufale chybí máma. A když ten starší vezme telefon, vytočí číslo a řekne, mami, bráchovi se strašně stýská, přijeď aspoň na jeho narozeniny, dřív než nám kamera vzdálenou maminku ukáže, už víme, že to musí být ta hodná chůva v New Yorku. Právě uspala malou Jackie a zítra půjde koupit svému synovi k narozeninám basketbalový míč (ovšemže vyrobený na Filipínách) a pošle mu ho místo sebe.

Jackiin táta je mezitím na cestě do Thajska a na palubě letadla dostal od svého šéfa zmíněné luxusní pero. Právě v Thajsku pak Leo bezděčně spustí řetěz událostí, které ovlivní životy všech zúčastněných…

Poselství tlačí na pilu

Problémy, které Moodysson zmiňuje, samozřejmě existují a nebyl by důvod proti jeho filmu nic namítat – kdyby nebyl při tom, jak zobrazuje všechny bídy současného světa, sám tak úhledný, nablýskaný a prokombinovaný tak přepečlivě, až to skřípe. Jeho poselství je jasné a až nepříjemně výrazně tlačí na pilu: lidé se mají věnovat radši rodině a zejména svým dětem, mají mít hezký vztah k přírodě a nemají se honit za mamonem, který za jistých okolností není stejně člověku nic platný, protože co je pro jednoho bohatství, je pro druhého jen cetka. A tak dále po klouzavém povrchu konstatování.

Jak to ale udělat, aby bohatí byli ochotni být méně bohatí a o své statky se rozdělili s chudými, aby filipínské mámy nemusely vydělávat na živobytí svých dětí daleko od nich péčí o cizí děti, to už film samozřejmě ani nenaznačuje prostě proto, že to neví nejen Moodysson.

A tak jen ukazuje, že bohatí jsou bohatí a chudí jsou chudí, což celkem není nic nového. V Moodyssonově podání se na to nicméně velmi hezky dívá, cesty z New Yorku na thajské pláže, Filipíny a zpět jsou pohledné, Gael García Bernal rovněž a ještě hraje velmi uvěřitelně. Sluší to i Michelle Williamsové v roli jeho velmi zaměstnané ženy.