V Klicperově divadle, ve Studiu Beseda, si hradecké kumštem dobře vychované publikum oblíbilo Vltavínky Magdaleny Frydrych Gregorové. Začínají téměř únavně: obligátním kritickým pohledem na kuchtění televizní show.

Publikem manipulují hyperaktivní Moderátor (Lubor Novotný) a rutinní asistentka (Kristýna Kociánová). Poněkud nepatřičně je do povrchního televizního „formátu“ zařazen rozhovor s autorkou (Kateřina Francová) úspěšné knížky Identita v prachu, ságy židovské rodiny od sklonku habsburského mocnářství po naše časy.

Ukáže se, že jalová show je moc dobrým vstupem do nepříliš radostné retrospektivy životů babiček, matek, dcer a vnuček v kolotoči 20. století. Předčasně provdaná Věra (Marta Zaoralová), štěstí závidějící sestra Milada (Kociánová), předčasné vdovství způsobené první světovou válkou a ukončené sebevraždou…

Objektivní pohled na levičáctví 30. let. Dvojčata Aneta a Žaneta (Marie Kleplová a Lenka Loubalová) jsou pro komunismus nadšená. Na Gregorové a Čermákové je sympatické, že jejich světonázor neironizují, nýbrž akceptují. A to je dnes, kdy se nad něčím takovým pošklebuje kdejaký včerejší posera, vzácné.

Svlékání z kůže

Není třeba dopovídat, kudy se ubíraly osudy obyčejných hrdinů za druhé války, po osvobození nebo po únorovém převratu. Za znamenitý dialog o svobodě považuji při dcery s matkou (Zora Valchařová-Poulová a Martina Eliášová), datovaný rokem 1966. Zažívali jsme podobné. Vše ústí do vyprázdněné povrchnosti dneška.

S výjimkou citlivě a dobově ukotvené hudby Petra Kofroně je inscenace ženského týmu hloubavá, z kůže společnost svlékající. Jestliže se po zhlédnutí někdo zapýří a někdo si vydechne, protože se vyslovují jeho bolesti, plní Vltavínky své poslání moc dobře.

Klicperovo divadlo Hradec Králové - Magdalena Frydrych Gregorová: Vltavínky. Režie a scéna Viktorie Čermáková, dramaturgie Magdalena Frydrych Gregorová, hudba Petr Kofroň, kostýmy Sylva Hanáková. Česká premiéra 12. prosince, psáno z reprízy 18. prosince 2009.