Článek
Jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků, Čapek byl opakovaně navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Karel Čapek zemřel 25. prosince 1938 na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem.
Vynikal bohatým jazykem i nadčasovostí témat
Čapkův tvůrčí záběr byl široký - od poezie přes publicistiku, prózu, drama, cestopisy, pohádky až k politickým a filozofickým úvahám. Pro jeho dílo je typický vytříbený styl, využívání bohaté slovní zásoby včetně neobvyklých spojení, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí, ale také víra v obyčejného člověka nebo nadčasovost témat.
Rodák z Malých Svatoňovic na Trutnovsku vyrůstal v rodině lékaře a mlynářské dcery jako nejmladší ze tří sourozenců. Studoval v Hradci Králové, Brně, Praze, ale také v Berlíně a v Paříži. V roce 1915 úspěšně promoval na filozofické fakultě. V roce 1917 nastoupil do redakce novin, nejprve do Národních listů a roku 1921 do Lidových novin, v nichž zůstal až do smrti.
Do literatury vstoupil společně se svým bratrem, výtvarníkem Josefem, povídkovými soubory Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) a Krakonošova zahrada (1918). Později se proslavil především romány (Továrna na absolutno, Krakatit, Válka s mloky), novelami (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), povídkami (Trapné povídky, Povídky z jedné a druhé kapsy) či dramaty (R. U. R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka). Kromě toho vydal i několik cestopisů, sbírek pohádek nebo třídílné Hovory s T. G. Masarykem.