„Jsme vlastně listonoši. Jako bychom knihami posílali blízkým své vzkazy, dopisy,“ řekl izraelský prozaik Amos Oz (1939) ve čtvrtek v Praze před uvedením své životopisné knihy  Příběh o lásce a tmě o podstatě spisovatelského řemesla.

„Nezemřu jako nešťastný muž, jestliže nezískám Nobelovu cenu za literaturu,“ řekl také novinářům muž, o němž se už minimálně dva roky mluví jako o horkém kandidátovi tohoto prestižního ocenění.
Oz, původním jménem Amos Klausner, jeruzalémský rodák, který si zvolil při svém pobytu v kibucu Chajda příjmení znamenající v hebrejštině síla, se vyznal ze vztahu ku Praze. Tady totiž od roku 1931 po tři roky studovala historii na Karlově univerzitě jeho matka Faňa Musmanová.

Matka studovala v Praze

„Nevím, jestli matka přerušila studia na pražské univerzitě jenom proto, že rodičům došly peníze. Byla donucena k emigraci do mandátní Palestiny zuřivou nenávistí k Židům, které byly evropské ulice v polovině třicátých let plné a jež se šířila i na univerzity, nebo sem přišla díky své výchově ve školách Tarbut a členství v sionistickém mládežnickém hnutí?“ píše Oz v knize, kterou přeložil Michael Žantovský.

„Než jsem dospěl do věku, kdy mi matka mohla o svém dětství a počátcích svého pobytu v biblické domovině vyprávět, byla už duchem jinde a měla na mysli jiné věci,“ pokračuje Oz ve vyprávění o ní.
V širokém proudu charakterizujícím postavy z litevské i ukrajinské strany svých rodičů, mj. strýc Josef Klausner byl při prezidentské volbě v roce 1948 protikandidátem prvního izraelského prezidenta Chaima Weizmanna, se dále vyznává ze šoku, kterým se pro celou rodinu stal matčin dobrovolný odchod ze života v bytě její sestry v Tel Avivu. Psal se rok 1952, bylo jí třicet osm let, budoucímu spisovateli dvanáct a půl.

Po čase se rozhodl odejít do kibucu, kde strávil na třicet let. Až do roku 1986 tam učil na střední škole. Vzhledem k synově astmatu se rodina přestěhovala do Aradu v Negevské poušti. Oz rovněž začal vyučovat literaturu na Ben Gurionově univerzitě v Beerševě.

Českým čtenářům se spisovatel, jenž Prahu navštívil potřetí, představil poprvé v roce 1993 románem Černá skříňka. Česky vyšly i další romány Fima, Panter ve sklepě a Můj Michael, ale i výbor esejů Mír, láska a kompromis či Jak vyléčit fanatika. Oz, který se jako voják účastnil dvou válek, během šestidenní války 1967 bojoval jako tankista na sinajské frontě, při jomkipurské válce v roce 1973 zase na Golanských výšinách, působí v hnutí Šalom achšav, Okamžitý mír, usilující o mírové soužití s Palestinci.