Proč vyjíždíte až nyní?

Na to, jaký hudební žánr Vivaldianno nabízí, jsme prodali neskutečné množství alb – kolem šestnácti tisíc. Na turné dostaneme zlatou i platinovou desku a je zajímavé, že platinu obdržíme v žánru klasiky i v žánru pop music, protože nikdo neví, kam to zařadit. Chtěli bychom lidem, kteří nám dali důvěru, nabídnout projekt v koncertní verzi. Je před námi deset koncertů po českých městech. Původně jsme chtěli hrát i na Slovensku, ale protože tam deska vyšla později a půda ještě není připravená, pojedeme tam až příští rok.

Jak budete na koncertech album prezentovat?

Bude to trochu jiné než na desce. Na pódiu bude samozřejmě smyčcový orchestr, Jaroslav Svěcený, já a pozvali jsme několik hostů, například bolívijského indiána z Chochabamby, který hraje na desetistrunný nástroj charanga, hráče na didgeridoo Ondřeje Smeykala nebo kytaristu Radima Hladíka. Chtěli bychom, aby každý z nich dostal prostor a posluchač mohl pochopit, proč se na Vivaldiannu podílel. Zahrají skladbu vlastní i z Vivaldianna. Představení je ztvárněno též pohybově, bude v něm výrazový tanec, balet i moderní tanec v choreografii Qaši s její skupinou IF. Zazní i jedna skladba z mého projektu Pandurango – jelikož Vivaldianno zásadně ovlivnil.

Jak?

Kvůli Pandurangu jsem přerušil práci na Vivaldiannu a vydal se do světa za bohem hudby. Objel jsem jeho značnou část a pochopil, že je všude. To mělo vliv na další práci na Vivaldiannu. Kdyby nebylo Panduranga, bylo by Vivaldianno artrockovou klasikou – takový Blue Effect spojený s Vivaldim a horou syntezátorů. Jsem přece jenom klávesák. Etnické nástroje a zvuky ale do projektu vnesly nový rozměr.

Změnilo Vivaldianno váš hudební život?

Myslím, že jsem se jako muzikant více otevřel a uvolnil. Zjistil jsem, že hudební škatulky jsou nesmysl, protože styly lze kombinovat hodně a vkusně. Je to zážitek i pro muzikanta, a když to dělá poctivě, s nasazením a naplno, tak to lidé poznají a ocení.

Bavíte se s houslistou Jaroslavem Svěceným, druhým protagonistou Vivaldianna, o tom, že byste v projektu pokračovali?

Určitě bychom chtěli udělat něco dalšího, ale nebude to asi jen Vivaldi. Ten je dnes nejpoužívanější a nejzneužívanějším klasickým skladatelem, protože psal hudbu tak, že se v ní dělají dobře rytmické úpravy – to ale barokní hudba obecně umožňuje. Na motivy jeho muziky vznikla už celá řada projektů, některé povedené, jiné strašné. Proto chceme jít dál. Dokážu si představit jiný projekt, při němž by byl klasický materiál pojatý odvážněji a jinak než Vivaldianno. To beru jako první hudební experiment, s Jaroslavem Svěceným jsme ho dělali především pro sebe. Myslel jsem si, že prodáme maximálně patnáct set desek a bude to všechno. No a teď jedeme koncertní turné a dostaneme „platinu“. Co víc si může hudebník přát?