Za doprovodu Pražské komorní filharmonie s dirigentem Jakubem Hrůšou a hosty (kytarista Vladimír Václavek, kontrabasista Jaromír Honzák, bubeník Miloš Dvořáček, kytarista David Dorůžka a trumpetista Miroslav Hloucal) se prošla svou tvorbou, alby Bílé inferno, Ne nehledej nebo Čikori, i počechrala „paruky“ klasikům vážné hudby.

První část koncertu se nesla v duchu osobitě experimentálním a uvolněném. Skladby jako Paraskeva, Zapískej nebo Elida zněly v čerstvém instrumentálním aranžmá. Bittová vyprávěla ukolébavky, přátelila se s jidiš písněmi, pobroukávala si, hračičkovala... Na jevišti stála Bittová – múza.

Druhá půle byla o poznání komornější, vážnější. Došlo na klasický repertoár. Zazpívala například hebrejskou Kaddish Maurice Ravela nebo Vocalise Sergeje Rachmaninova. A ke konci profilového koncertu se v árii Kdybych se co takového o tobě dozvěděla proměnila v Mařenku ze Smetanovy Prodané nevěsty. Přirozenost byla pryč. Z Bittové se stala „studená“ operní diva. Profesionálnímu přístupu jedné z nejvýraznějších osobností české alternativní hudební scény se nedá upřít zhola nic. Ale ten chytlavý šmrnc už tam nebyl. Zkrátka klasika k Bittové nesedí. Možná příliš velké sousto...