Novým albem Zatím dobrý… vstupujete do padesáté sezóny. Jaká ta úctyhodná doba byla?

Tichota: Jako pamětník, který je ve skupině od úplných počátků, musím říct, že byla velmi různorodá. V praktickém smyslu se během ní měnila představa o tom, co vlastně děláme.

 

Ze začátku jsme to dlouhá léta brali jako studentské povyražení a příjemné přivydělání .Jiří Tichota

Neviděli jsme v tom žádný problém, protože to nikdo z nás neplánoval jako povolání.

To se ale měnilo, byť vlastní činnost kapely byla různě intenzivní. Na začátku osmdesátých let se pro nás stal Spirituál kvintet hlavním zdrojem příjmu. Pamatuju si, že jsme hráli až třiadvacet koncertů měsíčně. K tomu jsme všichni měli svá povolání, takže jsme ve čtyři hodiny skončili v práci, v pět jsme měli sraz u auta a jeli někam hrát, v noci jsme se vrátili a druhý den ráno jsme zase šli do zaměstnání.

Tichotová: Já pamatuju jen pětatřicet sezón, pokud nepočítám to, že jsem se jako patnáctiletá byla na Spirituál kvintet párkrát podívat jako divák. Trochu mě děsí, jak čas letí. Celý můj hudební profesionální život je naplněný touto kapelou. Během naší existence se měnily roky i poměry v nich. Fungování před revolucí a po ní bylo velmi odlišné, po revoluci jsme se například profesionalizovali.

Co ještě se změnilo?

Tichotová: Mimo jiné i to, že nám vyrostly děti a manžel už nepracoval na fakultě, měl svobodné povolání a mohli jsme se kapele věnovat naplno. Neomezovaly nás už problémy s režimem, bylo to jednodušší a radostnější.

V roce 1964 jste absolvovali několik koncertů s americkým folkovým písničkářem a politickým aktivistou Petem Seegerem. Dozvěděli jste se od něho něco, co vás následně ve vaší práci posunulo?

Tichota: Měli jsme šest společných koncertů, ale myslím, že to pro nás bylo setkání příliš časné. Dnes bych si přál, aby nás slyšel až v době, kdy jsme byli osobitější. Přijel sem poté, co byl doma souzený za neamerickou činnost. Východ byl pro něho tím pádem přitažlivý, takže jel do Evropy a pak i do Ruska. Pokud vím, pobyt zde byl pro něho nakonec velkým zklamáním. My jsme tehdy zpívali anglicky a on se nás ptal, proč nezpíváme české lidové písničky. Přišlo mu to zvláštní tím spíš, že neměl moc jasnou představu o evropském folklóru.

Co jste mu odpověděli?

Tichota: Když k nám přijel, odvezli ho do Brna a Brněnský orchestr lidových nástrojů mu tam přehrál pár písniček, které měly s vlastním folklórem málo společného. Byly to jen zušlechtěné napodobeniny lidové písně, nicméně věci neznalý Seeger byl nadšený a usoudil, že je to hudba, kterou si u nás lidé hrají. Náš manažer Ivo Mach mu tehdy řekl, že český folklór je mrtvý. To Seegera strašně naštvalo, protože měl pocit, že ho v tom Brně slyšel.

Samozřejmě vůbec netušil, že folklór byl u nás politickou rekvizitou. Později jsme litovali, že jsme mu to nebyli schopni lépe vysvětlit. Byl by to ale problém, protože se Seegerem celou dobu jezdili bílou šestsettrojkou dva hoši v kožených bundách. Když v Praze na Žofíně přiběhl k autu nějaký muž, který s ním chtěl mluvit anglicky, vyskočili a odtáhli ho pryč. Seeger zrudl jako krocan a začal na ně řvát, ať ho okamžitě pustí. Jeho pohyb tady byl zkrátka velmi sledovaný.

V roce 1990 s vámi na Václavském náměstí zpívali americký prezident George Bush starší a náš tehdejší prezident Václav Havel. Jak se k takovému aktu kapela dostane?

Tichotová: Netušili jsme, že se to stane. Byli jsme pozváni, abychom na Václavském náměstí u příležitosti návštěvy George Bushe staršího v Praze odehráli a odzpívali pár písniček. Najednou ale přišla americká ochranka, odtáhla nás od mikrofonu, což nás dost zaskočilo, a prezidenti se objevili na pódiu. Byla to ohromná euforie, plný Václavák, Bush a Havel u mikrofonu to pak ani nevnímáte, co se děje. Zazpívali jsme píseň We Shall Overcom, oni zmizeli a už jsme se neviděli.

Jak Bush a Havel uspěli jako zpěváci?

Tichota: Bush byl výtečný barytonista, měl evidentně pěveckou zkušenost. Zněl velmi mocně, obstál. Havel zpíval takovým basem, spíš přizvukoval. Nelze ho posuzovat jako zpěváka, projevoval se jako neprofesionál, který se přidá k tomu, co zpívají ostatní.

Spirituál kvintet se už pohyboval v mnoha hudebních oblastech. Zpíval lidové písničky, gospely, spirituály, renesanční písně i své skladby. Existuje ještě hudební směr, který vás přitahuje?

Tichotová: Docela ráda bych se vrátila k renesanční hudbě. Nepředpokládám, že by to bylo zajímavé pro všechny členy kapely, proto si dovedu představit, že by vznikla jakási odnož.

Tichota: Já žádný nevyplněný sen nemám. V době, kdy jsme dělali jakési hudební výpady, byla mnohem menší konkurence. Dnes jsou ve všech oblastech specializované kapely, které hrají všemi možnými způsoby. Pokud tedy jde o žánry kolem folku, nemám potřebu s něčím přijít a na něco upozorňovat. A po padesáti letech v kapele nemám ani žádné dlouhodobé plány.