Článek
Hanebný pancharti by se neměli dostat k dětem a mladistvým a raději ani k některým dospělým, kteří nemají pochopení pro Tarantinův zvrácený humor a mohli by mu vytýkat, že překrucuje historii a dělá z holocaustu kýčovitou show, což skutečně dělá. Snad mu bude odpuštěno, protože on to nemyslí zle, je jen vyšinutý a má rád násilí.
Příběh Hanebných panchartů zaprvé vyniká tím, že je nepředstavitelně dlouhý, šílený a zcela nepravděpodobný. Vytýkat to režisérovi by bylo bláhové, protože jak známo, Tarantina pravdivé příběhy nezajímají, zajímá ho pouze forma.
Svou metodu z Pulp Fiction a Kill Billa rozpracovává tentokrát v kulisách 2. světové války, ale o válku samotnou vůbec nejde, je pouhým pozadím pro žerty a filmové citace, které pobaví takového diváka, jenž je ochoten a díky svým znalostem i schopen pochopit zvrhlou hru, kterou s ním Tarantino hraje.
Pokud něco v Hanebných panchartech stojí za to, jsou to dialogy plné překvapivých zvratů a jazykového humoru. Poručík Aldo Raine je v podání Brada Pitta zábavným buranem z Ameriky, který mluví s šíleným přízvukem a mylně se domnívá, že umí italsky. Někdy stačí jen poslouchat, jak mluví, a máte o zábavu postaráno, bez ohledu na to, co říká. Groteskní scéna, kdy v přestrojení za Itala hází před Němci své "erívederši" a "grejcia", má blízko k dokonalosti.
Jak vykřesat z klišé humor ukazuje Tarantino i jinde, např. když se dvojitá německá agentka (Diane Krugerová) zeptá Pitta: "Umíte vy Američani vůbec nějaký jiný jazyk než angličtinu?". A Pitt jí později vrátí úder, když navrhuje, aby prostřelenou nohu skryla jako běžnou zlomeninu v sádře: "Vy Němci jste přece horolezci."
Vedle Pitta je třeba vyzdvihnout hlavně slizce nechutného nacistu v podání Christopha Waltze, který zastiňuje jinak dobrého Daniela Brühla i další herce. Jeho postava se jmenuje Landa (že by geniální žert pro české diváky?) a jeho výslechy podezřelých by se daly označit za "herecký koncert", což je sice novinářské klišé, ale právě u Tarantina si to může recenzent dovolit. Byl to přece on, kdo povýšil práci s různými klišé na rafinovanou uměleckou metodu.
Proto se neděste, když kamera pomalu zaostřuje na nehybný obličej za zvuku zlověstné hudby jako ve starých westernech nebo se objeví komiksový nápis se jménem postavy jako v béčkových akčních filmech ze 70. let. To na nás Tarantino jen pomrkává ze své režisérské židličky, jako by chtěl říci: je to sranda, ne? Vrcholem zábavné absurdity je narážka na známou scénu z filmu Komando, kde si Schwarzenegger před útokem maluje na obličej maskování a nabíjí zbraň. Tarantino ovšem použil křehkou blondýnku, která si nanáší make-up a nabíjí malou sexy pistolku.
Narážky a citace v tomto filmu nikdy nekončí a dojde dokonce i na filmově-kritický dialog, který se rozvine poté, co jeden z britských vojáků oznámí, že je v civilu kritikem a napsal knihu o předválečném německém filmu (zde vyjde najevo Tarantinova fascinace Leni Riefenstahlovou).
Všechny žerty, formální hrátky a přemíra krutého násilí nakonec jen dosvědčují, že Tarantino už se jako režisér nikam nevyvíjí. Pokud natočí další filmy, budou to zase jen variace na stejné téma, vždyť i Hanebný pancharti jsou Pulp Fiction v kulisách ze 40. let.
Celkové hodnocení: 70%