Od 80. let 19. století do 20. let 20. století patřila tato šumavská sklárna k předním světovým výrobcům a zejména její secesní sklo dnes náleží k nejvýše ceněným na mezinárodních aukčních trzích.

Muzeum Šumavy na výstavě dokumentuje i část svého záchranného projektu, kterým je zpracování papírových střihů, které sloužily při výrobě a dekorování skla. V archívu bývalé sklárny zůstalo asi 90 tisíc střihů, na nichž je zachyceno zhruba 40 tisíc různých skleněných výrobků.

Jejich detailní zpracování přineslo autorské určení produkce Lötz a umožnilo také přesně specifikovat vzácná díla užitého umění, která byla dosud zahrnuta pod obecným pojmem „české sklo“. Muzeum s projektem začalo v roce 2004 díky finanční podpoře soukromého donátora Christiana Clausena z Rakouska.

Vše zachránil místní učitel

Postupy při záchranných pracích jsou různé, část střihů je opravována na místě a část je předávána do restaurátorské dílny. Současně jsou zhotovovány digitální i papírové kopie střihů, které budou od podzimu 2009 zpřístupněny veřejnosti ve Sklářském studijním středisku v Kašperských Horách.

Objekty sklárny Lötz zůstaly po roce 1947 opuštěné a zbyla zde jen vzorkovna, archív a sbírka skla. Vše zachránil místní učitel Emanuel Bouška, který na vozech tažených koňmi i na obyčejné káře převezl celý poklad do Kašperských Hor.

Díky jeho úsilí dnes má Muzeum Šumavy nejen rozsáhlou sbírku lötzovského skla, ale i ve světě zcela unikátní archív sklářských střihů z doby secese a art deca.