Hrajete rádi na festivalech?

Cairns: Ano, protože je to velmi zábavné. Oproti koncertům v klubech je na nich rozmanité publikum, hrají tam různé kapely. A speciálně rádi na festivalech hrajeme, když je krásné počasí. Máme možnost kouknout se na všechny další kapely, které hrají po nás, případně před námi. 

V Čechách jste už hráli několikrát. Odvezli jste si odtud nějaký zážitek?

Cairns: Hráli jsme po celé vaší republice, několikrát v Praze. Poprvé jsme tu byli v roce 1992 a od té doby se tu snažíme zastavit na každém turné. Důležitější než zážitky je to, že jsme si tu našli nové přátele.

Jak by měl podle vás vypadat ideální festival?

Cairns: Rozhodně se mi líbí, když je na něm prezentováno mnoho různých hudebních stylů. Určitě nějaký rock, jako Queens Of The Stone Age nebo Arctic Monkeys, to by nemělo chybět. Skvělé jsou i dubstepové počiny.

V neposlední řadě by na festivalech měli improvizovat nějací jazzmani, ideálně ze Skandinávie. Nesmí chybět ani metalové kapely, prostě pestrá skladba, aby člověk byl pořád ve střehu.

McKeegan: Souhlasím s Andym, ale myslím si, že by neměli chybět Slayer.

Jaký byl nejlepší festival, na kterém jste kdy hráli?

Cairns: Tím, že hrajeme už dlouho, je jich moc. Náš první velký festival byl britský Castle Donington, takže si ho samozřejmě pamatujeme. Bylo tam asi šedesát tisíc lidí, což byl největší počet, pro který jsme kdy hráli.

Kytarista a zpěvák Andy Cairns

Zpěvák Andy Cairns

FOTO: Tomáš Mleziva

Člověku utkví v paměti i festivaly v jiných zemích, třeba v Austrálii nebo Japonsku. Fajn jsou irské festivaly, protože tam máme spoustu kamarádů a lidé nás dokonale znají.

McKeegan: Pro mě byly zajímavé festivaly v Jižní Americe. Jejich organizace se výrazně liší od těch evropských, chci tím říct, že byly dost chaotické. Dobrá atmosféra je na festivalech v Nizozemsku nebo Belgii. Máme tam silnou fanouškovskou základnu.

Ve které zemi jste ještě nehráli a láká vás to?

Cairns: Po Japonsku bych chtěl poznat i další místa v Asii. Čínu, Thajsko, Jižní Koreu.

Prý je v Japonsku hodně specifické publikum.

Cairns: To tedy je. Řekl bych, že tam lidé přistupují k hudbě s velkou lehkostí, ale zároveň jsou velmi pohostinní.

McKeegan: A hrozně ječí, když dohrajete písničku. Hned ale naprosto utichnou, takže bychom ani nemuseli používat mikrofony. Jsou velmi oddaní.

Na co se toto léto těšíte?

Cairns: Na jeden festival v Dublinu. Bude tam hodně přátel a lidí, které známe, takže taková domácí atmosféra. Také se těším na festival ve Finsku, tamní fanoušci jsou opravdu blázniví. 

A na co se těšíte mimo hudbu?

McKeegan: Uprostřed léta pojedeme s manželkou do Řecka, budeme se procházet a číst hodně knih.

Cairns: My v létě na dovolenou nejezdíme. Zvykli jsme si jezdit o Vánocích, protože mi tyto svátky přijdou jako poměrně trapný čas. Nakoupíme dárky a jedeme pryč. Až si najdeme čas na opravdovou dovolenou, chtěli bychom se podívat do Egypta, kde jsme nikdy nebyli.

Když jste byli v Čechách tolikrát, znáte nějaké zdejší kapely?

McKeegan: Přiznám se, že ne. Ale je to škoda, mám rád kapely, které zpívají ve vlastním jazyce. Zrovna nedávno jsme hráli v Německu s jednou místní kapelou.

Bavilo mě, jak lidi šílí. Líbilo se jim, že zpívají v jazyce, který znají. Výhodou je, že doma vám rozumějí a v zahraničí se mezi záplavou anglicky zpívajících kapel lišíte.

Je pro vás festivalová letní sezóna nejrušnější částí roku?

Hrajeme o víkendech, ale zase máme volno v týdnu, což se na koncertním turné nestane. Rušné pro nás bude září, kdy začínáme desetitýdenní šňůru. Teď můžeme přes týden víceméně odpočívat.