Klíček se natáčel mimo jiné přímo v uherskohradišťském vězení a jedna z hlavních postav má předobraz v Aloisi Grebeníčkovi, který tehdy působil jako vyšetřovatel StB.

Táta Jana Přeučila byl souzen v 50. letech

„Můj táta byl v procesu s Miladou Horákovou odsouzen na patnáct let,“ říká představitel této role, herec Jan Přeučil. „A jsem rád, že jsem mohl ve filmu Klíček hrát. Už proto, že jde o jeden z mála českých snímků, který se do oné strašné doby vrací,“ dodává.

Klíček je nízkorozpočtový snímek, sám Přeučil se mu snažil pomoci i tím, že si za svůj výkon vzal jen jednu symbolickou korunu. Tvůrci tvrdí, že vycházeli ze vzpomínek tehdejších politických vězňů Jana Janků (v uherskohradišťské cele smrti přežil celý rok) nebo Jana Haluzy (bývalý trenér Emila Zátopka).

Grebeníček film Klíček označil jako splácaninu lží

Ve svých materiálech citují i reakci syna Aloise Grebeníčka, současného poslance za KSČM Miroslava Grebeníčka: „Nemám ponětí, co všechno dotyčný režisér v tom filmu splácal, kolik nehorázných lží a nesmyslů, kompilátů lží a polopravd se v tom filmu objeví.“ Klíček bude mít v kinech premiéru 13. srpna.

Druhou z uherskohradišťských předpremiér obstaral v neděli snímek Muži v říji režiséra Roberta Sedláčka. Exkluzivně obsazená (Jaromírem Hanzlíkem, Pavlem Zedníčkem, Igorem Barešem, Jiřím Lábusem či Martou Vančurovou) komedie se ironicky dívá na chování některých současných politiků. Dva z nich přijíždějí do malé moravské vesnice Mouřínov na mistrovství Evropy ve vábení jelenů. Film jde do kin 20. srpna.

Punkový  Jan Hus

Tento čtvrtek bude mít na LFŠ premiéru experimentální snímek Jan Hus. Na rozdíl od stejnojmenného filmu Otakara Vávry z roku 1954 v něm tvoří výrazná postava českých dějin jen symbolické pojítko mezi třemi příběhy z druhé půle dvacátého století; Angličan Graham Bamford, Němec Oskar Brüsewitz i Polák Ryszard Siwiec se upálili z politických pohnutek na protest proti společenskému zřízení.

Film dramatika Miroslava Bambuška je čtyřjazyčný a působí hodně punkově a snově. „Žijeme v prostředí, které si bolestivé otázky snaží raději nepokládat, je to pohodlnější a za posledních šedesát let jsme si na to v našem prostředí příliš navykli,“ říká k filmu režisér.