Klein se narodil před devětapadesáti lety v Komárně, ale jeho skutečným domovem se stala sklářská škola v Kamenickém Šenově a ateliér Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

V Šenově dokonale zvládl sklářské řemeslo, pobyt u Libenského dal jeho talentu vzlet. Sklo se pro Kleina stalo unikátním materiálem k zhmotnění nehmotných témat, jako je myšlenka, idea, znak, sen nebo pocit.

Získal respekt a uznání

Klein, ověnčený už jako čerstvý absolvent cenou Cobuger Glaspreis 77 v Německu, se vrátil do Kamenického Šenova a do roku 1990 působil jako ředitel na škole, kde sám začínal. Pak o jeho služby projevili zájem Japonci a Klein jako hostující profesor vyučoval na Toyama City Institute of Glass Art.

V zemi vycházejícího slunce si záhy získal respekt a uznání. Tato etapa jeho života se stala pro něj inspirující, a navíc jako jeden z mála cizinců zvládl japonštinu slovem i písmem.

Přijal za své i východní pojetí výtvarné tvorby: na rozdíl od Evropanů totiž Asiaté nečiní rozdíly mezi tzv. užitou tvorbou a tzv. zobrazujícím uměním.Na výstavě tak najdeme třeba neukončené kruhy převádějící zdařile asijskou kaligrafii do českého skla.

Plastiky mají japonské názvy

Řada vystavených skleněných plastik má také japonské názvy. Pro všechny ostatní jsou to jen krásné objekty, ale rodilý Japonec v nich odhalí skrytý význam.

Toto pnutí mezi estetickou dekorací a symbolickou formou Klein účinně výtvarně využívá. Tvar je moderní, ale téma souvisí s tradičními východními obřady. Poslední místnost výstavy působí téměř jako oltář svatyně s obrovským bílým kruhem na černém pozadí a třpytivě zlatou lodí stojící před ním.

Vladimír Klein: Kabulo (2001)

Vladimír Klein: Kabulo (2001)

FOTO: repro katalog

Klein má jednu nespornou výhodu. Se sklem vyrůstal odmala a už jako student brousil sklo svým učitelům. A není nic, co by pro něj z technologie skla zůstalo nepoznaným tajemstvím. A tak se pustil i do tak fascinující věci, jako je opracování skleněného bloku po vzoru kamenosochařů.

Rovnocenný dialog

Přesnými údery kovového dláta „zraňuje“ povrch hladkého skla, což dává jeho objektům zvláštní charakter, takže působí jako nahrubo osekaný mramor soch Augusta Rodina.

Univerzální Kleinovy zkušenosti se sklem vedly i k jeho několikaletému působení jako vedoucího designera ve sklárnách Crystalex v Novém Boru. S jeho jménem je spojena především kolekce průmyslově i ručně vyráběného skla pod prodejní značkou Libera.

Originálně pojaté sklenice, vázy, mísy, souprava pro milovníky whisky nebo do sebe rafinovaně vkládané talíře vedou na výstavě rovnocenný dialog s jedinečnými plastickými objekty.

Klein to vše vytváří s přesvědčením, že role designera je rovnocenná velkému sklářskému sochařství a že tímto způsobem může ovlivnit životní styl mnoha lidí, kteří by se k jeho plastikám možná nikdy nedostali.