Jenže téma musíte znát dopředu, abyste si stopáž mohli užít. Jinak jen zíráte na dobře stavěného černocha, který v různých španělských lokacích potkává podivné postavičky a vyměňuje si s nimi krabičky od sirek se záhadnými kódy. A zároveň prohodí pár nenucených vět, které ale mají daleko do Jarmuschova obvyklého lesku.

Autor nic neusnadňuje

Dialogy taky vznikaly povětšinou až na place. Zkrátka chybí vám návod k použití. Autor svému publiku nic nedaruje. Nešťastná pak byla volba Isaacha De Bankolého jako herce v hlavní úloze. Jeho minimalismus není zrovna nosný.

Nedokáže odříkat stránkový monolog jen jedním krátkým pohybem obočí jako Bill Murray ve zmíněných Zlomených květinách (také se zde mihne).

Ale přesto se můžete nechat okouzlit. Absurdní poetikou, která se projevuje v opakování určitých prvků – slov, vět, situací, detailů. Nebo pro režiséra Jarmusche typickým motivem cesty. Takže ti opravdu skalní vyznavači jeho stylu nakonec asi zklamáni nebudou.