V pražském letohrádku Hvězda je do 1. listopadu otevřena výstava nazvaná Literatura bez hranic. Hašek, Čapek, Seifert, Hrabal, Havel. Proč jste vybraly tyto spisovatele?

Jarmila Schreiberová: Jde o české autory, jejichž dílo se stalo součástí světového kulturního dědictví, ale nejen to. Stejně důležitým kritériem byla snaha představit veřejnosti dokumentární bohatství uložené v Památníku národního písemnictví.

Proto jsme se nemohly dostat třeba k Milanu Kunderovi, který by sem významem svého díla jistě patřil. My jsme však potřebovaly také prezentovat svoje sbírky.

Věra Dyková: Využily jsme letohrádku Hvězda a vytvořily vlastně pět samostatných výstav. A s volbou Kundery bych polemizovala. Odhlédnuto od toho, že nemáme jeho materiály, tak on už píše francouzsky, takže je to vlastně spíš francouzský autor českého původu.

Výstava je multimediální. Na co se může divák těšit?

J. S.: Nabízíme audiovizuální projekci dokumentárních filmů, hlasové projekce. Určitě zaujme interaktivní počítačová prezentace, kterou dělali mladí lidé. Je to dáno moderním médiem i pohledem autorů na tyto osobnosti. Nejmladší je maturant a nejstaršímu není třicet.

V. D.: Každý si na výstavě může sednout k počítači a projít si celou výstavu nebo životní a umělecké osudy vybraného spisovatele.

J. S.: V počítači jsou exponáty, které se na výstavu nevešly. U Václava Havla to jsou třeba fotografie z dětství, s anglickou královnou a další. A nesmíme zapomenout na zvukové záznamy jednotlivých autorů v centru budovy. U oken máme takovou pocitovou projekci, kde se střídá deset citátů nebo grafik se základními myšlenkami autorů.

Dá se vyčíslit, kolik předmětů vám prošlo rukama?

V. D.: Hvězda má pět místností, pět chodeb. V každé místnosti deset panelů. Je to minimálně tisíc exponátů, což už byl přísný výběr.

V čem jsou jednotlivé expozice specifické? Každý má stylizovanou pracovnu…

V. D.: Byl to nápad architekta Davida Vávry, že v každé místnosti „teče“ proud textu autorova díla. To je další spojovací téma. Jedna věta prochází celou místností. Většinou to jsou vybraná stěžejní díla. U Haška samozřejmě Švejk s větou: Tak nám zabili Ferdinanda. Připomínáme tam samozřejmě životopis a na videu jsou filmy se spisovateli.

J. S.: V každé chodbě související s expozicí autora jsme několik panelů věnovaly zahraničnímu ohlasu. U Havla, jehož expozici jsem dělala, to je spojení s exilem, dále autoři, kteří na něj měli velký vliv, jako Beckett ad.: Zahraniční vydání, inscenace ve světě. U každé osobnosti je také prezentována mapa, protože každý žil v úplně jiné republice, od císařství až po dnešní republiku.

Výstava trvá až do podzimu. Co po ní pak zbude?

J. S.: Vytvořily jsme katalog a rády bychom pokračovaly s multimediálním CD. Zatím je k dispozici jen na výstavě. Pokusily bychom se ho převést do angličtiny, němčiny a prezentovat v zahraničí. Za ještě důležitější bych však považovala, kdyby se dostalo na školy a mohli by ho využít učitelé češtiny.

Už se s takovým požadavkem ozvali. Nedovedu si představit lepší hodinu s Haškem, Čapkem, Seifertem, když žáci uvidí toho člověka v různých životních situacích. Seznámí se s jeho myšlenkami a vůbec dílem v jednom celku. Kdyby se podařilo ošetřit autorská práva pro veřejnost, byla by to hezká věc.

V. D.: V interaktivním programu si mohou najít to, co je zvlášť zajímá. Jsou tam věci, které už zapadly nebo jsou méně známé. A žáci by si mohli říci: Ten Seifert byl přece dobrý autor. Ve škole se třeba učí jinak, tohle by bylo zábavnější.