Článek
Byly to právě Chaplinovy rané snímky (třeba Chaplin si vydělává na živobytí), které lákaly do kin diváky a divačky první generace filmového publika. Na své nejslavnější kousky si však musel ještě pár let počkat.
V roce 1925 natočil Zlaté opojení, parodické zpracování zlaté horečky, z něhož pochází třeba jeho slavný tanec s houskami nebo servírování vlastní boty. Dokonale zde propojil melancholii s vtipem a nebál se ani společenského přesahu.
Byl obviňován z komunismu
Ten ještě silněji zazní v dalším vrcholném Chaplinově díle Moderní doba (1936). Právě ta vyvolala v Americe kontroverzi, režisér byl několikrát obviněn ze sklonů ke komunismu. Ovšem strážce morálky dráždily už některé Chaplinovy předchozí snímky: za Poutníka (1923), jehož hlavní postavou je vězeň, pro něj noviny žádaly podmíněný trest. Dáma z Paříže (rovněž 1923) byla v několika amerických státech zakázána.
Rozčílil i Hitlera
Největší rozčilení však vyvolal u jistého Adolfa Hitlera svým prvním mluveným filmem Diktátor (1940), ostrým výpadem proti totalitním režimům. Po druhé světové válce napětí v USA roste. Kromě levicových názorů přestává být Chaplin pohodlný i kvůli okázalému životu, svatbám se sotva dorostlými dívkami a údajně nedostatečnému vlastenectví.
A v roce 1952 tak definitivně odchází do Evropy. Jeho film z téhož roku, Světla ramp, má v USA premiéru až o dvacet let později, a vynáší mu tedy až pět let před smrtí Oscara za hudbu. Už rok předtím pak dostal stejnou sošku za celoživotní dílo. Zemřel v 25. prosince 1977.