Podle čeho jste z nových písniček vybírali ty, které budou na albu?
Bohouš Němeček: Máme úplnou demokracii. Když se skladba čtyřem lidem líbí a dvěma ne, hrajeme ji, protože pro ni byla většina. Umíme ale diskutovat a dohodnout se.
 
Pavel Vrzák: Když si nejsme jistí, hlasujeme tak, aby to bylo tři ku třem. To je signál k hledání jiného řešení. Když si ale jsou čtyři lidé jisti, písnička projde.

Která skladba z těch na Autoportrétu to měla nejtěžší?
Jugi: Nejhůře na tom byly Kino Drive In a akustická Stínohra. Ta druhá je dokonce aspirantkou na singl, ale my jsme si s ní dlouho nevěděli rady. Pomohl nám nakonec jeden z našich producentů Boris Carloff, který k původní kytaře dodělal další nástroje.
 
Tahle písnička byla nahrávaná už pro předešlé album Buď a nebe. Tehdy ale demokraticky neprošla.

Vaší silnou zbraní jsou texty bubeníka Jugiho. Co v nich nemáte rádi?

Němeček: Osobně nemám rád sladká slova, písničky, ve kterých hraje kytara a do toho se zpívá o obloze, sluníčku a podobně. Přestože se někdy v Jugiho původních verzích objevila, na desku se nakonec nedostala.
 
Jugi: Dříve to fungovalo tak, že jsem si psal texty doma pro sebe, pak je vytiskl, předal zpěvákovi Petru Vrzákovi a on si je v klidu pročítal a vybíral. Na papíru to bylo v pořádku, byly to v podstatě básně. Když je ale začal zpívat, zjistili jsme, že některé znějí komicky a písnička ztrácí výpovědní hodnotu.
 
Proto jsem tentokrát model skládání změnil. Texty dopisuju až do muziky. Všechny mé básně zůstaly ležet ladem, píšu písňové texty.

Podařilo se UDG po deseti letech dostat tam, kam si v době vzniku představovali?
Němeček: Když jsem přišel do kapely, chtěl jsem být nejslavnějším muzikantem na světě nebo aspoň v Čechách. Postupně jsem slevoval, až mi stačilo, že na nás chodili lidi na Ústecku. Potom mě napadlo, že by na nás mohli přijít třeba i v Brně. Ten postoj se pořád vyvíjí.
 
Když mě Jugi lanařil do kapely, říkal, že na ně všude chodí zhruba sto lidí. Ve skutečnosti to tehdy bylo tak sto lidí za rok, to mi zapomněl říct.
 
Vrzák: Stejným způsobem jsme pár let poté dostali do kapely francouzského kytaristu Guillauma.
 
Jugi: To už jsme mu ale mohli poslat naši první desku s logem firmy Sony BMG. Působilo to dobře. Přijel, stal se členem kapely, jel s námi na první koncert, a rup… Přišlo třicet lidí.