Po téměř čtvrtstoletí se k ní vrátil a uchvátilo ho kouzlo vyprávění. I schopnost v próze vyslovit jedinečný osud a zároveň vypovědět o době, v níž je komu dáno žít. A pokusit se vyslovit cosi trvalého, co dočasnému bytí lidského jedince dává smysl. Vrátil se k formě epistulární literatury, kdy dopisy jednotlivých postav vytvářejí celistvý obraz. V tomto případě výpověď tří generací jedné rodiny o 20. století.

I v nové próze se třetí hrdina jeho příběhu Alex ocitá v New Yorku se zkušeností českého exulanta. Politolog maličko zhýčkaný osudem si přečte dopis děda Josefa Brehmeho: „…i v životě plném strádání lze dosáhnout štěstí, uvěříme-li, že vše, co je nám osudem přichystáno, má skrytý účel, a my vyjdeme tomuto účelu pokorně vstříc.“ Jaký je účel mého žití, ptá se Alex, stojící 11. září 2001 před dvojčaty Světového obchodního centra?

Vyjasnění života a osudu

První dopis píše právě Josef Brehme své matce, která se ho kdysi dávno zřekla, aby si sám vyjasnil, jak a proč žil. S nadějí talentovaného houslisty přirovnávaného ke Kubelíkovi se nakonec ocitl jako legionář na Sibiři. „Být vyvoleným může přinést velké štěstí nebo velké utrpení, obvykle ale obojí,“ říká Peheho rabín Brehmemu. Možná že v tom je klíč k osudu muže, který s milovanou ženou dal nový život dětem.

Jenomže jeho Hana musí zjistit, že jako dcera Židovky propadla prokletí. Před zlobou nacistů se s prarodiči zkouší ukrýt v podzemní díře… V roce 1949 jí bylo jedenadvacet a přitom si v Praze připadala, že má všechno za sebou. Nejpropracovanější je první výpověď, možná tím, jak souvisí historické kulisy s Brehmeho životem. Hana si nese svůj klíč ke světu, milování je jako únik z kruté reality…

 

Jiří Pehe: Tři tváře anděla

Prostor, 321 stran, 380 Kč