Skončil jste turné k desce Oxygene, kterou jste připomněl po 30 letech. Jak podle vás působí dnes tato hudba: je skutečně nadčasová, nebo spíše nostalgická?

Myslím, že je to nadčasová hudba. Tento projekt byl dlouho očekáván. Bylo vzrušující hrát Oxygene na původní staré nástroje. Je to už ale uzavřená kapitola. Teď se zabývám myšlenkami, které mám už dlouho v hlavě. Myšlenkami na světové turné In-doors, které začne v květnu. Moje představa je taková, že to bude výběr nadčasových hitů i mé současné práce. Také by tam měly být například prvky opery. Bude to, doufám, poměrně výjimečný mix.

Při nadcházejících koncertech tedy budete prezentovat best of své kariéry. Co konkrétně na vystoupeních nabídnete?

Zdaleka to nebudou jenom písně z Oxygene, těm bylo ostatně věnované minulé turné. Nyní to budou i oblíbené písně z alb Equinoxe, Chronology a dalších. To se bude mísit i s existující cizí hudbou.

Turné bude také neobvyklé tím, že jsem nahrál nějaká dema, a ta nechám, ať se vyvíjejí během koncertů. Z písní, které vzniknou, bych chtěl udělat další studiové album a vydat ho během turné. Je to něco zajímavého a asi i docela nového. Zároveň bych chtěl, aby každý koncert byl jedinečný. V každé zemi bych chtěl vytvořit něco konkrétně pro tamější publikum.

Při začátku koncertů k Oxygene jste procházel mezi diváky. Stalo se vám, že by vás někdo zdravil horlivěji, než vám to bylo příjemné?

Někdy opravdu nebylo úplně snadné se na pódium dostat, ale nikdy jsem z toho neměl špatný pocit. Naopak. Jít tím davem byl jedinečný zážitek. No, řekněme raději publikem. Je to jedna z možností, jak se dostat do styku s lidmi, kteří mají rádi vaši hudbu. Byl to intenzivní zážitek. Moc se mi to líbilo.

Takže si to někdy zopakujete?

Doteď na to hodně vzpomínám. Opravdu to bylo pěkné, ale nerad bych se opakoval, takže příští intro bude odlišné. Možná si to přece jen některý večer zopakuji, ale jen ojediněle. Způsob pódiové prezentace a některé další nápady jsou vzrušující. Doufám, že se to publiku bude opět líbit.

Co vás v současné době v hudbě inspiruje?

Hodně si pouštím nové U2, to je velmi dobré. Také mě nadchl nový francouzský elektronický projekt jménem Yuksek. Je to něco jako noví Daft Punk. U2 se mi hodně líbí, i když nejsou moc elektroničtí. Jinak poslouchám většinu elektronické hudby. Ale vlastně i rock a jazz. Záleží na tom, jakou mám náladu.

Jaký byl v poslední době váš největší kulturní zážitek?

Jsem opravdu nadšen snímkem Dannyho Boylea Milionář z chatrče, který dostal hodně Oscarů. Je to mistrovské dílo, udělalo na mě velký dojem. Každému bych ten skvělý film doporučil.

Co na něm pro vás bylo tak fascinujícího?

Líbil se mi ten přístup. Realistický příběh každodenního života je zpracován velmi uměleckým a kreativním stylem. O tom je umění. Nemá jen popisovat život, jaký je. Má ho zpracovat neobvyklým způsobem, dát mu novou formu, která vás svou originalitou přitáhne a emocionálně se vás dotkne. Týká se to knih, hudby, filmů, divadla, prostě všeho umění. Doufám, že můj další projekt také vytvoří takovou atmosféru a dobré vibrace na pódiu i v publiku. A to i v České republice, kterou mám opravdu rád.

Co jste říkal hudbě k filmu Milionář z chatrče?

Znám skladatele A. R. Rahmana, spolupracovali jsme spolu. Před pár lety přišel ke mně domů do studia a strávili jsme spolu pěkné chvilky. Jeho hudba k Milionáři z chatrče je brilantní, ale funguje především ve spojení s tím filmem. Byl jsem lehce zklamán, když jsem si ji pouštěl samostatně. Bez toho filmu trochu ztrácí na síle.