Duel Frost/Nixon je film popisující skutečnou sérii rozhovorů z roku 1977 mezi Davidem Frostem, britským moderátorem s minulostí komika (v jeho pořadu začínal třeba John Cleese z Monty Pythonů), floutkem, kterého nikdo ze seriózních žurnalistů nebral vážně, a už tři roky bývalým americkým prezidentem Richardem Milhousem Nixonem. Šlo o první Nixonovo televizní vystoupení k aféře Watergate od jeho rezignace.

Pevné režisérské vedení

Jistý a film pevně v rukou držící režisér Ron Howard (Apollo 13, Čistá duše, Šifra mistra Leonarda) do svého snímku zařadil všechny fáze jejich verbálního střetu. Přípravu, průběh i krátký epilog.

Podařilo se mu ve zkratce a hravě popsat hlavní motivace obou protagonistů: Za Davidem Frostem nebyly žádné vznešené ideály, chtěl se jen zviditelnit, viděl ohromné peníze za možným úspěchem a snažil se moc nemyslet na to, kolik reputace i prostředků by ho stálo, kdyby se rozhovory proměnily v pouhou exhibici a rehabilitaci exprezidenta.

A v to přesně naopak doufal Nixon, v možnost vystoupit ze tmy (Howard ji několikrát symbolicky naznačí) zpátky na politické i společenské výsluní. Britský moderátor neznalý politických rozhovorů na nejvyšší úrovni pro něj neměl být překážkou. Souboj mohl začít.

Film funguje na principu Rockyho

Jestli v něčem vidím problém filmu Duel Frost/Nixon, tak v tom, že celou záležitost nakonec zredukoval téměř výhradně právě na boxerský mač, kde je Watergate jen ringem, prostředím pro válku slov, v níž jde oběma o všechno.

Je tu jen velmi nenápadně naznačeno, jak moc tahle aféra zasáhla systém západní demokracie. Američané natolik věřili, že v Bílém domě sedí nejlepší z nich, že ještě pět měsíců po vypuknutí Watergate (odstartovala vloupáním do sídla Demokratické strany) zvolili Nixona obrovskou většinou znovu do prezidentského křesla.

A ten samý Nixon o dva roky později odstoupí, jen aby nebyl potupně odvolán, neomluví se, nepřizná odpovědnost a jeho následník ve funkci mu vzápětí udělí milost. Amerika neprošla mnoha takovými traumaty. Důraznějším zakomponováním tohoto prvku by duel dostal ještě větší grády, zvlášť pro diváky a divačky, kteří Watergate nemají pod kůží.

Takhle film funguje na principu Rockyho, uděláte z jednoho boxera outsidera bez příčiny, necháte ho dlouho tápat, objevit slabinu soupeře a stupňujete napětí až do úplného konce, kdy se ve vzduchu vznáší knokaut.

Paleta emocí ve výrazu obličeje

Ale není tak zle, tenhle přístup sice u Howarda převažuje, dokázal však nakonec dostat do svého snímku přece jen více. Ukázal třeba, jak mocná je televize. Jak jeden záběr může změnit víc než stohy popsaného novinového papíru.

A když do tohoto dlouhého detailního záběru dokáže Frank Langella dostat jen hrou s výrazem obličeje celou paletu emocí, je vyhráno.

Mimochodem tenhle sice známý, ale doposud nijak zářící herec výkonem s přehledem zastiňuje všechny kolem, až se zdá, že byste jeho soka v ringu Michaela Sheena, jemuž se občas nedostává jiskry ani šarmu, mohli klidně přehlédnout.

Naopak Langella se skvěle napsanou figurou splynul. S tím stárnoucím politickým padouchem se smyslem pro humor, který neměl rád boty bez tkaniček, potil se mu horní ret a nikdy si nezvykl prohrávat.

 

Duel Frost/Nixon USA, Velká Británie, Francie 2008, 122 min.
Režie: Ron Howard, scénář: Peter Morgan,
hrají: Frank Langella, Michael Sheen, Kevin Bacon, Sam Rockwell, Matthew MacFadyen, Rebecca Hallová