Víme, že všechno je jinak. Františkové Pavlíček a Vláčil vytvořili v roce 1967 z Vančurovy Markety nejlepší dílo české filmové historie, Zdeněk Pospíšil v Divadle na provázku v 70. letech úchvatnou inscenaci. Víc ale bylo těch, kdo si na příběhu z "časů nepokojů, kdy král usiloval o bezpečnost cest a šlechtici kolem nich si vedli zlodějsky", vylámali zuby. Naposledy J. A. Pitínský ve Zlaté kapličce.

Vyšli ze scénáře

Srba s dramaturgem Vlastimilem Novákem vyšli stejně jako kdysi Pospíšil z rozměrného, téměř tisícistránkového Pavlíčkova a Vláčilova filmového scénáře. Tresť jeho dialogů bylo možné uchovat, obrazovou část, ve filmu rozhodující, bylo třeba přizpůsobit podmínkám jeviště. A řeknu rovnou, že mostecký tým překonal vše, co divadelníci dosud s jedním z největších románů naší literatury dokázali vykouzlit.

Najednou v Mostě není překážkou rozlehlé jeviště přebujelé divadelní budovy, odkazu z časů architektury normalizační éry. Na dvou točnách MD Srba se scénografem Petrem Kastnerem dokázali vytvořit i jakési filmové panorámování, zvolit úhly subjektivního vidění epizod jako by očima aktérů. Marketa Lazarová Zbyňka Srby je řetěz výtvarně dokonalých obrazů syrového, krutého a ne vždy příliš zbožného středověku.

Skvělá Marketa Kláry Apolenářové

Úspěch premiéry a prvních repríz dovršují kostýmy Kateřiny Hájkové, snesitelně inspirované filmem, scénická hudba a zvuky brněnského rockera Oldřicha Veselého, a v neposlední řadě pohybová spolupráce Jana Klára.

Výkony herců jsou vynikající. Týká se to především Kláry Apolenářové, po M. Vašáryové (film) a M. Maláčové (Husa) je to znovu originálně "vyložená" titulní postava.

V Mostě Vančuru připomínají s pokorou, noblesou a způsobem vídaným jen zřídka.

Městské divadlo Most - Vladislav Vančura: Marketa Lazarová. Scénář Fr. Pavlíček, Fr. Vláčil, úprava a dramaturgie Vlastimil Novák, režie Zbyněk Srba, hudba Oldřich Veselý, scéna Petr Kastner, kostýmy Kateřina Hájková, pohybová spolupráce Jan Klár.