Článek
Kolik jste musel natočit hodin, aby se z nich dalo sestříhat těch 85 minut, které předkládáte divákům?
Nebylo to tak hrozné – natočili jsme 140 hodin, což je samozřejmě hodně, ale je to ještě pořád rozumné množství. Znamenalo to mít všechno důkladně předem připravené, a ty přípravy trvaly rok. Zatímco producent sháněl peníze, já jsem pečlivě vybíral 100 živočišných druhů a místa natáčení ve všech světadílech. Chtěl jsem se vyhnout vytvoření katalogu, takže jsem opravdu pečlivě vybíral to nejzajímavější.
Kde bylo natáčení nejtěžší?
Nejkomplikovanější bylo v Nové Guinei. V temných, hlubokých a rozlehlých pralesech, kde jsme našli ty nejkrásnější, nejbarevnější ptáky, je nutná asistence domorodých obyvatel, bez ní se tam člověk nemůže vůbec odvážit vstoupit.
:.Záběry z filmu. Foto: CPI
Jenže oni mají ke zvířatům podstatně jiný přístup, než jsme měli my – když vidí ptáka, zabijí ho, aby ho snědli. Bylo poněkud složité přesvědčit je, že jsme tam pro něco úplně jiného.
Mám pocit, že většina dokumentů o přírodě je zaměřena spíš na potravinový řetězec než na námluvy a lásku. Váš film je jen o kráse; žádné zabíjení, jenom láska…
V přírodě probíhají dva zásadní procesy – reprodukce a potravinový řetězec, a můžete si vybrat. My jsme točili to první, ale přiznám se, že plánuji i to druhé.
Váš film mě nejvíc překvapil humorem, dá se říci, že jste dostali zvířata do velmi vtipných situací. Zároveň jsem měla občas pocit, jako byste chtěl vyjádřit, že člověk je jen jedním z živočišných druhů, který se ani příliš neliší od ostatních.
Nesnažili jsme se scény ani situace vytvářet, všechno se odehrálo samo. Samozřejmě se ale někdy srovnání nevyhnete – když vidíte lva, jak si namlouvá samičku, jak přitom i facka padne, jak si několikrát lehne, jako by toho chtěl nechat, a pak se zase vrátí… Člověk při tom bezděky myslí na to, jak to chodí u lidí.
:.Záběry z filmu. Foto: CPI
Pokud jde o humorné situace, některé prostě stačilo jen zachytit, jiné zábavné scénky jsme poskládali ve střižně. A měl jsem pak radost, když jsem s filmem jezdil po světě, že se lidé smáli na stejných místech jako já, když jsem se díval přes hledáček kamery.
Hodně prostoru je ve filmu věnováno ptákům – máte je nejradši?
Jde spíš o to, že ptačí svět je v milostných hrách nejzajímavější. U hmyzu a hadů je to celé velmi nenápadné a u savců zase jednoduché – pár zábavných scének, ale jinak je to pořád stejné. U ptáků jsou námluvy a tance nejspektakulárnější, nejdelší a nejpestřejší.
Oblíbil jste si při svých cestách s kamerou nějaké zvíře víc než jiné, máte mezi nimi své miláčky?
To je velmi těžké říct. Oblíbil jsem si jich mnoho a nejen zvířata, ale i prostředí. Důležitá byla celková nálada místa, na to mám asi nejvíc vzpomínek, ale označit, jestli mám radši lva nebo jelena, to nedokážu.
Vím, že ten druhý aspekt přírody je nutný a nelze se bez něj obejít, ale přesto si vůbec neumím představit, že se po takových zážitcích vydáte sledovat, jak se zvířata zabíjejí a navzájem žerou.
Já v to zase doufám. Ono nejde jen o prosté zabíjení, ale celkově o shánění potravy, to byste se divila, co všechno zvířata vymyslí, jaké důmyslné pasti dovedou nastražit třeba pavouci. V Jižní Africe například žije pták, který loví tak, že chytí hmyz, opatrně ho položí jako návnadu na vodní hladinu a čeká, až po něm vyskočí ryba. Pak udeří na tu rybu… Ostatně ten film může být koncipován i jako jakýsi návod, „jak se nenechat sežrat“.
