Co bylo podnětem pro napsání knihy?

Pro děti píšu dlouho a rád a podnětem bylo, že mě oslovilo nakladatelství Fragment, jestli bych nechtěl udělat knížku Zdeněk Svěrák dětem. Dali jsme dohromady, co vyšlo i co nevyšlo, a nazvali jsme ji jinak. Podle jednoho písňového textu, aby název měl tajemství, aby si děti říkaly, jaké to tam asi je.

Proč se knížka jmenuje Jaké je to asi v Čudu?

Moje žena, když jsem někde natáčel nebo hrál, tak říkala našim dětem, že tatínek je zase v Čudu. Nikdo ale neví, jaké to tam je, tak jsme tak nazvali moji knížku.

Jaké knížky jste měl rád jako kluk?

Moje první knížka byla Zvířátka a Petrovští, ale to bylo v době, kdy jsem slabikoval. Ze školní knihovny mě upomínali, že ji mám vrátit, ale já ji pořád neměl přečtenou. Nezapomenu na Karafiátovy Broučky, u kterých jsem pochopitelně plakal, na veselého Ferdu Mravence. Když jsem byl větší, tak jsem měl rád bigglessovky, Biggles a Himálaj, třeba. Také jsem četl rád J. M. Trosku, Verneovky, Foglara. Dostal jsem se k detektivkám, to mě bavil Tom Shark, až jsem zakotvil u Jiráska.

Co jste k tomu přidal, když jste četl dětem? Jaké byly jejich oblíbené knížky?

Měly rády Ferdu Mravence, ale přibyl Neználek a jeho dobrodružství. Honza i Hanka měli největší potěšení z toho, když jsem si příběhy vymýšlel. To je bavilo. Mě už méně.