Tehdy se nechala inspirovat zážitky Anny z Jeruzaléma, jejíž příběh za časů římské nadvlády souzněl s řadou dalších osudů. V dnešním Jeruzalémě autorka pocítila, že tam už jistě někdy byla, a šla za hlasem svého srdce. Podobně v nové knize, kdy první kapitolou jsou zážitky velekněžky chrámu Lva jménem Fari-Ana z Egypta 14 tisíc let před naším letopočtem. I v ní prochází životy řady postav.

Autorka postupně vybudovává výpověď dívky, dcery sedmé ženy panovníka Říše Boha Slunce. Jakkoli je to doba nám vzdálená, pocity hrdinky jsou takřka dnešní. Touha se vzdělávat v prostředí, kde to bylo ženám zapovězené, se mohla ukojit pouze v chrámu Lva. Fari-Ana se obětovala a přitom našla nový smysl života.

Mohlo by se zdát, že si Farianová vybírala příběhy se šťastným koncem. Nikoli, nejde o sentimentální vyprávění. Jde například o osudy lovce v tajze, ženy z rodu horalů, vychovatele čínského císaře či náčelníka kmene na indonéském ostrově, 350 let před naším letopočtem.

Možná jsou zbytečné rozhovory dělící jednotlivé kapitoly, i když i v nich si čtenář naladěný na podobnou vlnu najde své. Třeba přesvědčení, že „konec světa nehrozí. Snad jen zánik jedné civilizace. Ale to není v historii planety Země nic nového ani podivného. Existenci civilizace můžeš přirovnat k lidskému životu. Také vzniká, rodí se, vyvíjí, ovlivňuje své okolí a zaniká – umírá. Jenže ve chvíli, kdy něco končí, něco jiného začíná“.

 

Anna Farianová: Na vině je Atlantida
Karpana, 284 stran, 199 Kč