Už za svého krátkého života se dočkal monografie z pera Vlasty Smolákové a Egona Tobiáše Fenomén Lébl, další svazek vyšel až po jeho dobrovolném odchodu.

O knize Radky Denemarkové (1968) Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla se předem hovořilo jako o netradiční monografii a subjektivním autorčině pohledu. Přesto se jí na více než šesti stech stranách podařilo subjektivním přístupem vytvořit nebývale objektivní portrét, který se navíc čte jedním dechem. A nejen kvůli osobnosti Petra Lébla, ale i autorky samé.

Lébl požádal Denemarkovou, aby o něm napsala knihu

Denemarková psala na objednávku. Lébl ji před smrtí požádal, aby o něm napsala knihu. Pěknou knihu. Už za jeho života s ním vedla za tímto účelem rozhovory, poté jí odkázal svou pozůstalost.

Bránila se dva roky, dalších sedm zápasila. Do poznámkového aparátu ukryla „knihu o knize“, zachycující etapy jejího zápasu o objektivní zachycení Léblova horečnatého života prorostlého do divadla. Je to stejně poutavé čtení jako vlastní text monografie.

Třicet čtyři kapitol odpovídá třiceti čtyřem letům Léblova života. Od dětství a rodinného zázemí sleduje autorka jeho pouť k amatérskému divadlu v DOPRAPu a vlastnímu souboru Jak se vám jelo, posléze JELO. Věčný student DAMU. Hostování v Realistickém divadle. Sílící touha po vlastním divadle. A od 18. kapitoly vytoužené Divadlo Na Zábradlí.

Text doplňují citáty od Čechova i Shakespeara

Kromě časově posloupného sledování se ale příběh Petra Lébla odvíjí i v návratech, skocích, retrospektivách a především v množství nekomentovaných citátů přesně zapadajících do autorčina textu.

Kafka, Eliade, Brecht, Reynek, Mozart, Vonnegut, Urzidil, Wittgenstein, Bergson, Shaw, Heine, Čechov, Shakespeare, Lébl, Lébl, Lébl. Citace z Léblovy odeslané i neodeslané korespondence používá autorka tam, kde sám o sobě vypovídá nejpřesněji:

Dal jsi mi Bože podle všeho velký talent, který já ke své ničemnosti ani nejsem schopen rozpoznat a dodnes ani nevím, jestli nějaký talent mám. /.../ Na život se sahat nesmí, protože je od Boha. Je to ale otřesné – muset žít život, který pomalu ztrácí smysl. Ztrácím ho jako peněženku, jako vodu ze dlaní, a čím jsem starší, tím je to horší. /.../ Bože, slituj se nade mnou, prohnaným a prolhaným ubožákem. Vím, že je nemorální pomáhat člověku, jako jsem já...

Autorka se pokusila pochopit, jaký byl Lébl člověk

Denemarková nepodléhá Léblově adoraci, ani k němu nezaujímá štítivý odstup. Poctivě se pokouší pochopit, jaký to byl člověk a jaký vedl život. Nevyhýbá se přitom ničemu – neléčené psychické nemoci, neujasněné sexuální orientaci, posedlosti tvorbou i ovládáním druhých. Je to obraz soucitný i tvrdý, v němž nescházejí slova o sebelásce, hysterii, aroganci.

A zároveň o talentu, překypující imaginaci, výtvarné fantazii. Kromě o Léblovi je tato kniha i sugestivním obrazem divadla 80. a 90. let s přesahem do souvislostí předcházejících i následujících.

Způsob, jakým je napsaná, vypovídá mnoho o literárním talentu a jazykovém bohatství autorky řady prozaických knih, scenáristky a překladatelky. Kniha o Léblovi je víc než monografií. Je strhujícím příběhem jedinečného osudu. Jistě vzbudí kontroverzní reakce.

Radka Denemarková: Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla
Nakladatelství Host 2008, 644 stran, 499 Kč