Tvůrčí invence choreografa Angelina Preljocaje, který působí v Aix en Provence, tíhne k novodobým klasickým vzorům (Stravinského Svatby, Svěcení jara, Prokofjevův Romeo a Julie) či k abstraktním choreografiím na hudbu Cage, Stockhausena aj. Postromantičnost a hororovost pohádky bratří Grimmů promítl do hudby Gustava Mahlera, v níž nachází souvislosti s tragickým příběhem Sněhurky.

Choreograf se drží předlohy, nikoli však v klasickém baletním slovníku, nýbrž ve zcela neotřelém současném tanečním jazyku a výrazivu. S nadsázkou i symbolikou tanečního pohybu se snaží zdůraznit klíčové dramatické situace příběhu – smrt Sněhurčiny matky, vliv Zlé macechy, vyhnání z domova, azyl u permoníků, zde jakýchsi horolezců (nikoli infantilních trpaslíků), kteří ji ochraňují.

Scéna je po francouzsku efektní, protože Preljocajovi permoníci visí či tančí ve vzduchu, zavěšeni na lanech. Sněhurka vystavená ve skleněné rakvi evokuje téměř přesně podobnou situaci jako v Romeovi a Julii. Princ, stejně jako Romeo, tančí s mrtvou dívkou jakýsi danse macabre.

Nesmrtelné Adagietto z Mahlerovy symfonie podkresluje tuto výsostnou citovou scénu, jež snad v každém divákovi vyvolá otázku nad existencí věčného života. Vyvrcholením Sněhurčiny svatby je pak zničující moment, kdy se Zlá macecha utančí k smrti v pekelně rozpálených botách.

Vrcholně dojemné a tragické scény inteligentní a svérázné choreografie Angelina Preljocaje byly i přes počáteční rozpačitost a ponurost dobře dějově vygradovány a Sněhurka se stala událostí Francouzské kulturní sezóny v Národním divadle v Praze.

 

Sněhurka (Blanche neige)
Choreografie a režie Angelin Preljocaj, scéna Thierry Leproust, kostýmy Jean Paul Gaultier
Ballet Preljocaj (Aix en Provence, Francie)
21. a 22. 11. v Národním divadle v Praze.