Váš bratr Samuel a vy jste se narodili v Americe a všechny vaše písně jsou v angličtině. Máte ambice prorazit v zahraničí?

To určitě máme. Myslím, že zdejší trh pro nás není úplně předurčený. Prorazit venku je můj velký sen. Všechno chce ale čas, máme před sebou ještě dlouhou cestu. Nejdřív se budeme hodně snažit tady a uvidíme, jestli pak dosáhneme i za hranice.

Proč si myslíš, že pro vás zdejší trh není příznivý?


Lidé jsou v hudbě dost vlastenečtí a hůř přijímají to, co není, abych tak řekl, jejich. Navíc se ani zdejší média stylu hudby, který hrajeme, moc nevěnují, a i zahraniční kapely podobného ražení jako jsme my, tu nemají moc velký úspěch.

Nevadí ti, že kvůli anglickým textům nebudou někteří vaši čeští posluchači vědět, o čem zpíváš?


Určitě bych byl radši, kdyby všichni posluchači věděli, o čem zpívám. Ale s tím nic neudělám. Párkrát jsem přemýšlel o tom, že bych měl zpívat česky, ale mně to prostě nejde. Takže se lidi budou muset víc učit anglicky.

Jaké téma propojuje písně na albu Heart One?


Album nebylo vytvořeno jako tematické. Vzniklo spíš tak nějak spontánně. Přesto myslím, že je tam cítit určitý společný základ. Je inspirováno každodenním životem a řekl bych, že je to dost slyšet. Texty jsou někdy tajemné a nejednoznačné, takže se posluchači vlastně často můžou jen domnívat, o čem ty písničky jsou. Ale to mi vůbec nevadí, spíš jsem naopak rád, že si z nich každý může vzít to svoje. V tom je možná i jedno z kouzel naší tvorby.

Inspiruje vás i česká hudební scéna?


Docela jo, ale konkrétní interprety si nechám pro sebe. Myslím, že každá hudba, která je dobrá, může být inspirativní.

Členem kapely je i váš bývalý učitel Petr Tichý, který je o něco starší než ostatní. Jaké je jeho postavení v kapele?


Stejné jako moje... Ale vážně, bez něj by to prostě nešlo. Každý člen No Heroes je vzácný a má svoji funkci. To si uvědomujeme čím dál víc, proto je sestava od začátku, což už je skoro čtyři roky, neměnná.