Článek
Vládní dokument, podle kterého by se měly výdaje ministerstva kultury (MK) zvyšovat tak, aby dosáhly jednoho procenta ze státního rozpočtu na kulturu po odečtení výdajů na církve, které se také z rozpočtu MK platí, vznikl už před sedmi lety. Podíl však léta kolísal kolem 0,6 procenta. Zvedl se až v roce 2006 díky tehdejším protestům kulturní obce a intervenci poslanců. Od té doby se o jednom procentu na kulturu hovoří při každém projednávání státního rozpočtu, neřeší se však systémově.
Topolánkova vláda se ve svém prohlášení zavázala, že jednoho procenta na kulturu, obvyklého nejen v západní Evropě, ale i v mnohých postkomunistických zemích, dosáhne už v roce 2010, tedy na konci svého současného mandátu. Letos činí podíl výdajů na kulturu na státním rozpočtu 0,79 procenta včetně výdajů na církve - bez těch to je 0,68 procenta, nejvíce od roku 2000. Pro příští rok se počítá s 0,72 procenta.
Jedno procento na kulturu je podle kulturních manažerů nutností - pokud stát uznává hodnoty, které kultura přináší. Připomínají, že kultura není resortem, který peníze jen spotřebovává, ale také je generuje, mimo jiné proto, že jsou s ní spojené mnohé služby. Je také jedním z pilířů principu trvale udržitelného rozvoje.
Ministerstvo financí mělo původně k návrhu kulturní politiky výhrady v tom, že dokument neobsahuje plán rozpočtu pro období 2009 až 2014, pro které kulturní politika vzniká. Nebylo v něm také zohledněno, jak se dosáhne navyšování výdajů na kulturu ze státního rozpočtu a zároveň se zachovají střednědobé rámce, které zásadně limitují rozpočet ministerstva.
Druhý rozpor mezi resorty byl v tom, že v kulturní politice nebyla analýza celkového rozpočtu ministerstva kultury a dopadů činnosti jeho institucí a dotačních programů. To, že se nevyhodnocují programy MK, již několikrát kritizoval Nejvyšší kontrolní úřad.