Vládní dokument, podle kterého by se měly výdaje ministerstva kultury (MK) zvyšovat tak, aby dosáhly jednoho procenta ze státního rozpočtu na kulturu po odečtení výdajů na církve, které se také z rozpočtu MK platí, vznikl už před sedmi lety. Podíl však léta kolísal kolem 0,6 procenta. Zvedl se až v roce 2006 díky tehdejším protestům kulturní obce a intervenci poslanců. Od té doby se o jednom procentu na kulturu hovoří při každém projednávání státního rozpočtu, neřeší se však systémově.

Topolánkova vláda se ve svém prohlášení zavázala, že jednoho procenta na kulturu, obvyklého nejen v západní Evropě, ale i v mnohých postkomunistických zemích, dosáhne už v roce 2010, tedy na konci svého současného mandátu. Letos činí podíl výdajů na kulturu na státním rozpočtu 0,79 procenta včetně výdajů na církve - bez těch to je 0,68 procenta, nejvíce od roku 2000. Pro příští rok se počítá s 0,72 procenta.

Jedno procento na kulturu je podle kulturních manažerů nutností - pokud stát uznává hodnoty, které kultura přináší. Připomínají, že kultura není resortem, který peníze jen spotřebovává, ale také je generuje, mimo jiné proto, že jsou s ní spojené mnohé služby. Je také jedním z pilířů principu trvale udržitelného rozvoje.

Ministerstvo financí mělo původně k návrhu kulturní politiky výhrady v tom, že dokument neobsahuje plán rozpočtu pro období 2009 až 2014, pro které kulturní politika vzniká. Nebylo v něm také zohledněno, jak se dosáhne navyšování výdajů na kulturu ze státního rozpočtu a zároveň se zachovají střednědobé rámce, které zásadně limitují rozpočet ministerstva.

Druhý rozpor mezi resorty byl v tom, že v kulturní politice nebyla analýza celkového rozpočtu ministerstva kultury a dopadů činnosti jeho institucí a dotačních programů. To, že se nevyhodnocují programy MK, již několikrát kritizoval Nejvyšší kontrolní úřad.