Jak důležitá je pro vás image?

Pro mě je hodně důležitá, The Casualties vždycky vypadali takhle, nám se to líbí, protože každý vidí, že jsem punk. Když je na ulici punker, vyvolá to odlišnou reakci lidí, než když tam jde někdo úplně normální. Ukazujeme, že nejsme pop a nechceme vypadat jako popové kapely, ani nemusíme, protože v punku neplatí žádné zákony.

Ale za vzhled taky platíte, punker asi nemůže dělat v bance.

To teda ne, proto jsme taky pořád na turné. Vytvořili jsme si svůj vlastní životní styl, který stojí mimo. V USA vstaneš v osm, od devíti děláš až do pěti, a tak je to po celý zbytek života. Všechno je naplánované, škola, oženit se, mít děti, ale my si myslíme, že dělat si to po svém není špatné. Nás by ani nebavilo chodit do práce. Myslíme si, že tvůrčí práce by neměla být vázaná časem, když by ses vzbudil a neměl chuť, tak bys nevstal, jenže USA, když nepřijdeš, tak tě hned vyhodí a tvou práci dostane někdo jiný.

Když se podívám na názvy vašich alb On The Frontier nebo Underground Army, vypadá to, jako byste byli posedlí armádou.

Na kapelu i na scénu, myslím na kluky, který na nás chodí, se dívám jako na určité mužstvo, na jakousi jednotku, protože přemýšlíme stejným způsobem, máme stejné pocity , což je skutečně trochu jako v armádě, ale nemá to nic společného se zabíjením a není ani gang. Pocit, že někam patříte, je dobrý. Chceme být pozitivní kapela, sjednocovat punkovou scénu, politický kapely, oi kapely, ... aby nestál každý proti každému.