Výjimečnost hry, jejíž kopí jsou vytrčena proti mužskému egoismu a šovinismu, přijmou možná vstřícněji také chlapi svratečtí, když budou vědět, že v okolí moravské metropole perlí v postavách tří přátel hádajících se o bílý obraz s bílými proužky např. Kňažko, Lasica, Labuda (Bratislava) nebo Tříska, Kačer, J. Hrušínský (Praha).

Obdiv a pochyby


V Brně úkol rozbít a znovu stmelit vztahy nad výronem minimalistického op-artu připadl Viktoru Skálovi, Thálií hýčkanému Eriku Pardusovi a Patriku Bořeckému alternujícímu s Lukášem Hejlíkem.

Jak už to v přátelských skupinách (Rychlé šípy, Čuk a Gek, čtyři Tři mušketýři, Vinnetou a Old Shatterhand, Křemílek a Vochomůrka) bývá, trojice - původně Marek, Boris a Ivan - je to nesourodá. Zubní lékař, letecký inženýr a prodavač v papírnictví. Každý má intelektuální, estetické a životní limity. Časovanou bombou v dlouholetém kumpánství je ale obraz věhlasného modernisty.

Přesněji řečeno jablkem sváru se stane červ pochybností, jestli je patřičně předražený kumšt epochálně přelomový výkřik nebo jen docela obyčejná konjunkturální "sračka". Černín je mistrem zkratky. Jeho inscenace nikdy neunavují. Poradit si umí se Shakespearem, Ostrovským, Preissovou i s Yasminou. Její Kumšt byl u nás dosud vždy nastudován s úctou k majestátu první dámy francouzského dramatu (také v Olomouci, Plzni nebo v brněnském Buranteatru).

Režisér inscenace v MDB objevil za konverzační smrští prostor pro vyhrávaní situací beze slov, například hned v úvodním výstupu, ve kterém se Viktor pyšní úlovkem a Erik nedokáže potlačit zděšení, vyjádřené nakonec úlevným slůvkem citovaným výše...

Baba k pomilování


Ve spojení s minimalistickou a s Obrazem tedy kompatibilní scénou Zdeňka Duška (tři různorodé sesle na bílém horizontu) a se záměrně protikladnou, popěvkovou hudbou Davida Rottera je Černínova inscenace možná nejlepším českým nastudováním Kumštu.

Režisér nekrátil jen v základní ikoně psychoanalytického smyslu hry. Blížící se ženitba vede papírníka Patrika / Lukáše k citování lékaře jeho duše  - Finkelzohna: "Jestliže já jsem já, protože já jsem já, a jestliže ty jsi ty, protože ty jsi ty, pak já jsem já a ty jsi ty. Ale jestliže já jsem já, protože ty jsi ty, a ty jsi ty, protože já jsem já, pak já nejsem já a ty nejsi ty..." Babo, raď. Není ta Yasmina Reza k pomilování?! Můj vztah k lékařům duší je jí podobný...

Městské divadlo Brno - Yasmina Reza: Kumšt. Přeložil Michal Lázňovský. Režie Zdeněk Černín, dramaturgie Klára Dvořáková, hudba David Rotter, scéna a kostýmy Jan Dušek. Premiéra 25. a 26. října 2008.