Proč tolik hořkosti? Skupina Oasis přece nikdy nedělala nic převratného, začátkem devadesátých let se jim prostě podařilo vydělat nějakou tu libru pomocí pár poměrně chytlavých komerčních hitovek (Wonderwall). Nepřišli s experimentálním zvukem, nejsou to rozhodně kytaroví virtuózové a jejich slavný zpěvák spadá přinejlepším do mírného nadprůměru, možná do průměru.

Přesto jsou chytlaví a myslím tím i jejich poslední desku, na které opakují vyzkoušené vzorce. Ale co byste čekali od kapely, která založila svou kariéru na vykrádání zlatých "šedesátek"?

Hned první vypalovačka Bag It Up se příjemně poslouchá i s vědomím, že nejde o žádné umění. V následující The Turning pobaví retro klávesy, i když kytarové sólo je spíše ubohé. V paměti uvízne osmý track s chytlavou basou, indickými názvuky a psychedelickými varhanami nebo desátý Nature of Reality se zemitým bluesrockovým nástupem. Ano, je to všechno žalostně nepůvodní, ale nehraje dnes v rádiích ještě mnohem nudnější a utahanější brit-popík? Připomíná to známý text skupiny J.A.R.: "Je toho málo a pudem níž". Geniální, dějiny pop music v šesti slovech!

Oasis: Dig Out Your Soul Reprise Records 2008