Autor, ač je svojí tvorbou zastoupen v řadě galerií i soukromých sbírek v Česku, Německu a Švýcarsku, nemá ani malý medailónek v trojdílné Nové encyklopedii českého výtvarného umění, kterou i s dodatky vydala před léty pražská Academia.

Zvláštní opomenutí tvorby osobitého malíře je zřejmě dáno jeho trvalým působením v Hluboké nad Vltavou v jižních Čechách. V tajemném i malebném podzámčí sní Brichcín svoje malířské imaginativní sny. Inspiruje ho jihočeská příroda jako výsek krajiny. Stromy a rostliny ve svých kompozicích poetizuje se vztahem k barevným harmoniím. Zajímají ho i dávné záhady minulosti a biblické děje.

Brichcín je nenápadný a skromný filozof

Na některých obrazech najdeme motivy jakoby sejmuté z pravěkých jeskynních svatyní nebo i náznaky otisku Kristovy tváře z turínského plátna. A stejně jako mnozí jeho generační vrstevníci i on se věnuje mezilidským vztahům, věčnému tématu vztahu muže a ženy.

Brichcín je bytostný malíř. Barva sama o sobě ho dokáže inspirovat a nastartovat jeho fantazii. V obrazech necítíme žádné rozpaky, vše působí velmi spontánně a přirozeně. Krajina se prolíná s figurou, záznamy reality se symboly. Občas v umělcově malování zazní exaltovanost pražského baroka, ale i kouzelná poetika jihočeské gotiky.

Vladimír Neubert, pořadatel výstavy, výstižně v katalogu uvádí, že Brichcín je nenápadný a skromný filozof, který svým dílem dokázal zaplnit mezeru, která v českém výtvarném umění zůstala po odchodu Jana Baucha a Josefa Jíry.

 

Roman Brichcín - neznámý
Galerie Art Praha, Staroměstské náměstí do 1. listopadu,
po–pá 10–18 a so 10–17 hodin