„Byli vychováváni k vlastenectví, při srpnové invazi se vlastenecky chovali. A pak je zradili vlastní politici. Poslední baštou odporu protiokupaci však zůstávali oni – studenti. Jeden z nich se jmenoval Jan Palach,“ stojí na samém začátku příběhu od srpna 1968 do ledna 1969, jímž vzdala Lenka Procházková hold této osobnosti.

Nepsala román proto, aby detailně zmapovala fakta. Psala příběh českého studenta, který podle ní ve dvaceti letech dosáhl v politických, filozofických a mravních kvalitách výšin, o jakých jsme četli jen v antických příbězích.

Příběh přibližuje zážitky českého i slovenského národa

„Čin Jana Palacha nevnímám jako mučednictví. Byl to sebevědomý politický čin mladého muže, který nesnesl hledět na ponížení svého národa a jako statečný voják v závěru bitvy vsadil na misku vah svůj vlastní život,“ napsala v doslovu.

Románový příběh přibližuje zážitky českého i slovenského národa od léta 1968, kdy vojenským zákrokem Varšavské smlouvy nemajícím obdobu byl ukončen téměř deset let trvající politický a společenský proces snažící se vyrovnat s poúnorovým desetiletím, nastartovat ekonomiku s větším zapojením pracujících lidí do řízení, rozšířit svobodu vyjadřování svázanou cenzurou, demokratizovat politiku a pokusit se vytvořit „socialismus s lidskou tváří“.

Příběhy mimořádného 14. sjezdu KSČ, k němuž se v podmínkách obsazené země sjelo do Prahy na třináct set předtím řádně zvolených delegátů, což byla většina garantující jeho legálnost, připomínají osudy lidí skryté pod nánosem minulosti postupně rozdělovaného národa.

S nadhledem právě uplynulých čtyřiceti let hodnotí literární hrdinové rozhodnutí tehdejších politiků, kteří se pod nátlakem této devízy vzdali. Někteří se rozhodovali pro emigraci, jiní doufali, že není všemu konec.

Mimořádná publikace s textem výzvy 2000 slov a fotografiemi

Autorčin doslov se čte bez dechu. Připomíná v něm vlastní dokument o Palachových osudech dokončený v disentu po Jiřím Ledererovi a vydaný v roce 1988 v edici Petlice. Vzpomínka na Palachovu studentskou brigádu v SSSR, průkazka dárce krve v peněžence, lístek do menzy v Opletalově ulici s odtrženým datem 16. ledna, vědomí posledního obědu před upálením…

Připomenutí obětí Jana Zajíce a Evžena Plocka, kteří se rozhodli Palacha následovat, text výzvy 2000 slov z června 1968 i dokumentární fotografie z manifestačního pohřbu činí z románu mimořádnou publikaci.

Lenka Procházková: Slunce v úplňku, Příběh Jana Palacha
Prostor, 286 stran, 380 Kč