Jste renomovanou divadelní, zejména operní režisérkou. Jaká byla vaše první filmová zkušenost?

Film je především příležitost dostat se dovnitř samotného dění. V divadle, i když je ta práce také velice intimní, jste přece jen vždycky tak trošku mimo. Film dává příležitost vzít si kameru, dostat ji doprostřed příběhu, sledovat zblízka v detailu vynikající herce. Pracovat s kamerou a zároveň s hudbou.

Ale v mnohém jsou divadlo a film podobné, vždyť v řadě oper je produkce jako u filmu - bývá tam sto i dvě stě lidí. Režisér musí vést herce a potřebuje pomoc řady technických odborníků. Musí vědět, jak s nimi komunikovat, a myslím, že moje divadelní zkušenost mi v tom pomohla.

Režisérka Phillida LloydováRežisérka Phillida Lloydová foto: Právo/Lukáš Táborský

Jak jste získali Meryl Streepovou? Není to zrovna její žánr.

Meryl viděla Mamma Mia! v divadle v New Yorku a napsala krásný dopis hercům. V té době jsme netušili, že budeme dělat film, ale když jsme se k němu dostali, vzpomněli jsme si na to. Věděli jsme, že umí zpívat, byla to naše oblíbená filmová herečka, připadalo nám, že ona prostě je Mamma mia! Tak jsme ji požádali a ona odpověla: Ano, kdy začínáme? Bylo to úplně jednoduché a další pak byli velice vstřícní.

Jaký jste měla při natáčení z Meryl osobní pocit?

Nejdřív jsem měla příšerný strach. Ale rychle jsem si uvědomila, že toho sice o filmu vím málo, ale jednu věc vím z divadla přesně: jak mluvit s herci. Připomněla jsem si, že herci mají rádi, když je člověk režíruje. Chtějí vědět, co já chci, co budeme dělat, jaký mám cíl. Meryl mě nakonec udržovala při životě. Pomáhala mi z technického hlediska, díky ní jsem měla pocit, že se mi to daří. Od prvního dne až do okamžiku, kdy jsme dokončili zvukový mix, se všeho účastnila.

Jak jste vybírala mužské obsazení, když měli nejen hrát, ale i zpívat?

Stellan Skarsgard je výborný herec, vynikající komik, což moc lidí neví. Ve filmu moc zpívat nemusí, navíc si myslím, že by mu prošlo cokoli. Colin Firth míval kdysi vlastní kapelu a má hudební talent a Pierce Brosnan někdy něco zpíval a má skvělý hlas stárnoucího rockera. Ale to není podstatné, mně šlo hlavně o to, najít prototypy mužů: Angličana, to je Colin, romantického hrdiny a ztracené duše, to je Pierce a nepředvídatelného dobrodruha, divokého šílence, což je Stellan. Všichni společně vytvořili tým a vůbec jim nevadilo, že nejlepší role mají děvčata. To bylo báječné. A protože jsme se museli všichni najednou naučit choreografii, stala se z nás společnost, kde nepřicházelo v úvahu, aby někdo přiletěl tryskáčem na jeden den a zase zmizel.

Jaké bylo natáčení v Řecku?

Bylo tam strašné horko, což bylo těžké hlavně pro Meryl a Christine Baranskou, protože měly paruku a ještě musely tancovat. Ale dobré bylo, že když jsme natáčeli na jachtě, v pauzách jsem oblečená slezla do vody a pak vystoupila na loď osvěžená na další záběr.

Film dýchá dobrou náladou. Bavili jste se při natáčení?

Myslím, že ostatní se bavili úžasně! Zvlášť muži, protože nemuseli tolik pracovat. Užívali si, a my jsme pracovaly od nevidím do nevidím.

Nebála jste se, že písničky ABBA patří jiné době i publiku?

ABBA v devadesátých letech znovu uvedla spoustu starých písniček a její renesance v podstatě od té doby neskončila. I maličké děti na film a na hudbu reagují, ty písničky dokážou člověka doslova pohltit.