Na Slovensku hráli Sex Pistols vůbec poprvé, což bylo na zájmu diváků znát. Na koncert ale přijelo také hodně lidí z Čech a Moravy, kde skupina vystupovala naposled před více než deseti lety. Skupina navíc stále hraje v původním složení. I když z pochopitelných důvodů chybí Sid Vicious, na baskytaru hraje jeho předchůdce, ze souboru kdysi vyhozený Glen Matlock.

Posluchači se dočkali suverénního výkonu muzikantů od Pretty Vacant až po závěrečné kontroverzí hity God Save The Queen a EMI. Na projevu hráčů vůbec nebyl patrný věk, což u punkových kapel hrajících v původním složení nebývá zvykem. Rytmika tvořená bubeníkem Paulem Cookem a baskytaristou Glenem Matlockem byla sevřená a kytarita Steva Jonese patřičně nabroušená.

Méně jistý byl už výkon Johnnyho Rottena, jemuž chvíli trvalo, než se rozezpíval. Přesvědčivější byl ve chvíli, kdy volil civilnější projev. Jeho snaha držet se původního, trochu pitvorného projevu sklouzával až do parodie, jako by se nechal inspirovat muzikálovou melodií, která uvedla show pistolí. Občas měl jeho projev blíž k “židovskému” vytí , jaké nabídl na první desce jeho vlastní skupiny PIL.

Pistole kontra Stones

Hlavně však chybělo typické rebelantsví, což poznamenal i zpěvák nejslavnější slovenské punkové kapely Zóna A. Koňýk: “Nemá to gule.” Rotten sice do publika křičel: “ My nejsme Rolling Stones, ale Sex Pistols”, koncert však byl podobně jako vystoupení kamenů, které nikdy neobrostou mechem, především přijemnou vzpomínkou na doby začátků a největší slávy anglického punku. Muzikanti dokonce rezignovali na potrhaná trika, hráli nestylově v bílém, i když Rotten měl naježené zrzavé vlasy.

Rotten přitom měl pravdu, když říkal: “Kriminály jsou plné lidí, jako jsem já.” Sex Pistols skutečně tvořili muzikanti z okraje společnosti, on sám však měl štěstí, přežil a to ho změnilo. Když pozdravil v Piešťanech Bratislavany, tak to nebylo ani tak ignorantství drzého punkera, jemuž je všechno jedno, ale spíš ignorantství superhvězdy žijící v Hollywoodu, která ani neví, kde zrovna hraje.

I skutečnost, že Rotten přijel do areálu až těsně před koncertem, nebo smlouvy dávané vybraným fotografům k podpisu, potvrzovaly hvězdný statut kapely vzdálený punkovým idejím.

Nadčasová klasika

To však nic neubírá na síle písní, které se staly skutečnou klasikou. Většina jich stojí na silném riffu i výrazné melodii, které jsou spolu s mohutnou energií základními atributy nejen punku, ale rocku vůbec. A živé vystoupení ukázalo, jak kapela s riffy pracovala.

Zřetelné to bylo v prodloužených verzích písních, která stály na hypnotickém opakování riffu, což byla metoda, jakou používaI i Iggy Pop se Stooges. Zhutnění tohoto přístupu stojí u kolébky punku.

Pistole i v Piešťanech otevřeně přiznaly, že Iggy na ně měl vliv, když zahrály jeho No Fun. Vlastní skladby však působily přece jen přesvědčivěji. Zařazení coververze však kapele pomohlo prodloužit jinak dost sporý repertoár, kapela se rozpadla po jediném albu, takže se dvěma vytleskanými návraty se podařilo program protáhnout na fotbalových 90 minut.

Festival pokračuje, Paradise Lost uzavírají kruh

V sobotu program desátého ročníku festivalu Hodokvas vyvrcholí vystoupením rapových Cypress Hill a prostor dostane hodně představitelů slovenské rapové scény, jako je Vec nebo Kontrafakt.

Stylová nabídka je však širší. Vystoupí I Am X a Paradise Lost, kteří během kariéry prodělala velké stylové změny, když od doom metalu přešla k elektronice a la Depeche Mode.

"Nyní se kruh uzavřel," sdělila Novinkám kapela a dodala: "Kdybychom neměnili styly, možná bychom tu už nebyli. Styly rychle pomíjejí a my tu jsme. A nejsme jediná kapela, která mění styly, vezměte si Metalliku." Není to však jediný důvod proměn: "Musíme hrát muziku, která nás baví, jinak by to pro nás nemělo smysl. A po namáhavém období po albu Draconian Times byla změna potřeba."

Jak kapela prozradila, stylové proměny ji nedělají velké potíže ani na koncertech. "Ty proměny jsou většinou otázkou produkce alb. A mi na koncertech nehrajeme jen hity, nyní je to šest písní z aktuálního alba Anatomy Of The Melancholy, které doplňujeme dalšími písněmi, nevybíráme však jen hity, i když One Second chybět nemůže."