Nedávno jste k vydání alba Silently Dawning se švédskou zpěvačkou Josefine Lindstrandovou absolvoval úspěšné turné po Česku. Jak jste ji objevil?

V roce 2002 jsem hrál přes léto na turné s European Jazz Youth Orchestra Djanga Batese, byl jsem tam jako jediný Čech z 19 členů a Josefine Lindstrandová tam s námi zpívala. Doporučil jsem ji k nám na Letní jazzové kursy, kde vyučovala zpěvu a začala zpívat i s mým triem. Pak s námi byla párkrát i na turné a rázem byl z tria kvartet.

Jak jste přišel na nápad zhudebnit básně Emily Dickinsonové a Jiřího Ortena?

Poezii této americké básnířky 19. století obdivuji už dlouho. Z jejích miniatur vyzařuje něco protikladného k zbrklosti a uspěchanosti dnešní doby. Stejně tak z básní Jiřího Ortena, zemřelého za války. Použil jsem čtyř básní Dickinsonové, dvou Ortena, tři texty dodala Josefine, která také píše.

Josefine zpívá anglicky, švédsky a Ortena i česky. Jak jí to šlo?

Hrajeme spolu už přes čtyři roky a Josefine je velmi šikovná zpěvačka, takže jsem tušil, že bude perfektně zpívat i česky. Poslal jsem ji do Švédska překlady těch dvou básní, aby věděla, o čem zpívá a pak přijela na loňské natáčení již připravená.

Jak byste definoval žánr těch písní? Je to ještě vůbec jazz či šanson?

Ani o tom tak nepřemýšlím. Jsem ovlivněn vším, co poslouchám. Vedle jazzu i alternativní hudbou, dokonce i soudobou či klasickou. Jak to cítím, tak to pak napíšu – spíš myslím na tempo, tóninu, formu, melodii a takové věci.

Hrajete i v jiných seskupeních, dokonce spolupracujete i s další zpěvačkou. Proč?

Jazzový muzikant musí hrát co nejvíc, aby se vůbec uživil. Nedávno na koncertě sester Ivy Bittové a Idy Kelarové v Lucerně jsem hrál poprvé s Jiřím Mrázem, což byl jeden z mých největších zážitků. Doprovázím i polskou zpěvačku Agu Zaryan, která je ve srovnání s Josefine více zaměřena k americké tradici.

Hrajete na akustickou i elektrickou kytaru. Kdo vás nejvíce ovlivnil?

Jako malý jsem nejvíce poslouchal Wes Montgomeryho a pak Pata Methenyho, toho jsem v patnácti zbožňoval. Tehdy jsem cvičil téměř jen na elektrickou kytaru, ale teď se snažím pracovat více na klasické technice na akustické kytaře.

Pocházíte ze slavné jazzové rodiny, dědeček i otec jsou známí hudební publicisté. Jaké na vás mělo rodinné prostředí vliv?

Obrovský. Dědeček mi dával první lekce z harmonie, dělali jsme sluchová cvičení a spolu s otcem mi dávali i silnou teoretickou výbavu, učili mne přístupu k hudbě. Jsem jim za to vděčný.